Epilog
Chlapec, který opět přežil nabyl z bolestí hlavy vědomí. Posadil se a rozhlédl se po okolí. To co spatřil ho šokovalo.
Široko daleko nic, jen ohořelé zbytky stromů zapovězeného lesa a kdesi v dálce zřícenina kdysi majestátného hradu Bradavičko školy čar a kouzel.
„Je to tu jak po hodně velké atomovce.“ Vydechl s úzkostí Harry.
„Máš pravdu.“ Ozval se za ním nadpozemský hlas.
Chlapec, který neustále přežívá se otočil a uviděl nádhernou ženu. Měla dlouhé tmavé vlnité vlasy, nebesky modré oči a rysi čisté andělské krásy.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Harry.
„Než Voldemort napadl ministerstvo kouzel, zničil velkou část Londýna a spousta mudlů ho viděla. Fáma o kouzelnících a nadpozemských bytostech v Anglii se za půl hodiny roznesla po světě.
A ten aby se ochránil seslal na Anglii malou atomovku. Naneštěstí spadla na ministerstvo kouzel, konkrétně na odbor záhad. Něco tam způsobilo její stonásobnění.“ Odpověděla žena.
„To znamená,“ usilovně přemýšlel Harry, „že takhle vypadá celý svět? Nikdo kromě mě to nepřežil?“
„Ano.“klidně odvětila žena.
„To je šílený! Jakto, že jsem přežil zrovna já?“ nechápal.
„To pegas, byl ti vděčný, že jsi u něj byl v jeho posledních chvílích. Předal ti část své moci. Kolik ti dal budeš muset časem zjistit ty sám.“
„Kdo jsi?“ zajímal se Harry, stále tomu nemohl uvěřit.
„Já jsem Rovnováha.“ Představila se konečně žena.
Pak začala vysvětlovat. „Kdysi dávno byl svět zcela jiný než teď. Byl o hodně větší. Žili v něm lidé, kouzelníci, mocné bytosti dobra i ty temnější.
Po nekonečných svárech a bojů se tři nejmocnější Rovnováha, Dobro a Ďábel rozhodly rozdělit svět na tři části.
Nebe, kde jsou jednorožci, pegasové, elfové, andělé a jiné bytosti světla. Peklo v něm démoni a všechny zlé bytosti a zemi, kde je vše v rovnováze, protože jestli převládne dobro nad zlem nebo zlo nad dobrem tvůj svět se zničí a zmizí místo, které udržovalo zbylé dva světy od skázy.Proto já a mí dva bratři jsme se rozhodly poslat tě do minulosti, aby si vše změnil.“
V tom se za ženou v napůl bílém, napůl černém plášti objevili dva muži. Muž v černém plášti – Ďábel a muž v nebesky bílém rouchu – Dobro.
Rovnováha k němu přišla a vložila mu do ruky malý rudý kámen. „Střež ho, bude ti pomáhat.“ A vrátila se k mužům.
„Znič Voldemorta v mém světě má už přichystané místo.“ Ozval se s ďábelským úsměvem Ďábel.
„Nezapomeň se postarat o pegase, v době v jaké se objevíš, bude malým hříbětem. Tedy ještě ve větším nebezpečí.
Také nezapomeň, že od té doby, co začneš něco měnit není vůbec jisté co se bude dít. Vše může být jinak a pegas se třeba nedožije roku svého života.“ Radil mu Dobro.
„Nikomu o nás neříkej, jinak zemřeš.“ Varovala ho Rovnováha.
Načež se všichni tři na Harryho usmáli, u ďábla to byl spíš škleb. Pozvedli ruce k nebi. Mohutně se zablýsklo a už nebylo Harryho Pottra.