9.Kapitola - Konec viteálů
Na bitevním poli leží spousta zraněných tvorů a kouzelníků mezi nimiž přechází jednorožci a léčí je svou magií.
Ředitelka Meckgonagalová právě odvolala strážce a poslala je zpět do školy, kde neškodně ztuhly čekaje na další povolání.
Harry přecházel po bitevním poli, smutnil nad padlími tvory i kouzelníky. Přišli nejen o půlků BA, ale také o část řádu. Posmutnělý a znechucený ze ztrát se nenápadně vytratil a přemístil do Godrikova dolu, rozhodnut navštívit hroby svých rodičů a dům, kde strávil jeden rok svého života.
Když se přemísťoval mluvila zrovna ředitelka s Ronem a Hermionou.
„Vážně jste si ničeho nevšimli? Je to váš nejlepší kamarád ne?“
„Ne paní ředitelko nevšimli, i když od prázdnin byl nějaký tajnustkářský.“ Vzpomínala Hermiona.
„Jo to máš pravdu, takový uzavřený ještě nebyl.“ Přidal se Ron.
Harry bloumal hřbitovem, hledal hroby svých rodičů. Když je našel, poklekl k nim a se skloněnou hlavou přemýšlel nad tím co mohlo být, nebýt toho sedmikusého zmetka.
Tedy, zarazil se, teď už má jen 3 a já se postarám, aby skončili v hrobě dvacet stop pod zemí. Takto rozhodnut vstal a zamířil přes náves k polorozpadlému domu, o němž tušil, že byl jeho domovem.
Na prahu se však zarazil. Z domu byla cítit velká koncentrace černé magie. Že by si ten zmetek zdělal svůj viteál na mých rodičích? Nikdo nemůže mýt přece tolik štěstí.
Harry vešel do domu.
Největší koncentraci černé magie cítil dole pod schody. Takže, tady asi zabyl tátu a než šel po mě, udělal si viteál, jenže, jak si ho asi mohl zabezpečit? Nebude to nic malého, vždyť to byl jeho poslední.
Postoupil ke stěně a po té co dal krvavou oběť mohl pokračovat. Šel dál, až narazil na moskomora nevěděl zda je skutečný, ale když se přiblížil bylo chladno.
Bubák sice dokáže okopírovat částečně jeho schopnosti, ale ne moc věrně. Tenhle byl očividně praví, navíc tady velice, ale velice dlouho nejedl.
,,Expecto patronum!" Velký jelen se na moskomora vrhl a zahnal ho na útěk.
Pokračoval dál, zdolal pár zombíků, se kterými zatočil kouzlem Incendio. Dál narazil na bílou naprosto zraku neprůhlednou mlhu. Možná to je stejná mlha jako ta z turnaje.
Vešel do ní chlapec, kterému se stále daří přežít. Potvrdilo se, byla to stejná jako ta v bludišti. Udělal krok a vše vylo zas v normálu.
Rozhlédl se a na konci chodby spatřil dveře. Otevřel je a vešel. Místnost byla středně velká. Na druhém konci na kamenném podstavci se leskl nějaká starobylá šerpa. Asi od Godrika Nebelvíra.
Když udělal první krok směrem k viteálu zablesklo se a místnost se zaplnila všemi jedovatými hady, na jaké si vzpomenete. Od zmije jedovaté po kobru královskou, včetně mamby černé.
Tak ty sis pořídil mazlíčky slizoune? Bavil se Harry a pak věnoval svou pozornost hadům.
„Pussste měsss dál! Nechtesss měsss projítsss!“ Hadi poslušně odlezli na druhý konec místnosti a Harry vešel. Došel došel k viteálu a opět kolem něj vyčaroval skleněnou kouli.
Společně s ním vyšel z domu a přemístil se do Zapovězeného lesa.V lese položil viteál na místo, kde předtím šálek.
Rozhlédl se, spatřil pouze v okruhu několika metrů jen hlínu. Pokrčil rameny a kouzlem viteál zničil. Pak se přemístil do Bradavic.
Tam nikdo nebyl. Hrad byl zcela prázdný, zdálo se mu to velice podezřelé. Po té co zamířil do hradu zastavila jej udýchaná Lenka.
„Nikdo tu není, všichni jsou na ministerstvu, které ty-výš-kdo napadl po té co neuspěl zde.“
„Jak je to dlouho Lenko?“ vyděsil se černovlasý mladík.
„Čekám tu na tebe až se vrátíš a já ti budu moct předat vzkaz. Asi půl hodiny.“ Super, takže tomu hadíkovi to nestačilo. Tentokrát ho ale fakt zničím.
Harry popadl Lenku a když byl společně s ní mimo pozemky přemístil se na ministerstvo.
Objevil se uprostřed nerovného boje. Smrtijedů bylo víc, ale bistrozoři s řádem zatím odolávali. Harry se rozhlédl, kde by byl momentálně nejužitečnější. Spatřil Lupina s Tonks, jak se brání deseti smrtijedům. Pak Tonks padla pod zeleným paprskem.
„Bombarda!“ zakřičel naštvaný Harry. Tím sesypal na smrtijedy strop. Lupin k němu zvedl uslzenou tvář a kývl na znamení díků. Harry popošel dál, kde spatřil ředitelku bojovat s Luciusem. Zrovna, když k nim Harry došel, zabil ji Avadou.
„To ti nedaruji Malfoy!“
„Je to jakési uspokojení Pottre, během půl roku, jsme zabili druhého ředitele. Bude z toho dobrá tradice.“ Povzdechl si s nostalgií blonďatý muž.
„Nemusíš mýt obavy, já se postarám, aby se tak nestalo. Expeliarmus!"
,,Protego!“ uhl kouzlu Lucius.
„To bylo trochu slabé nemyslíš Pottre?“ Harry se nenechal vyprovokovat, zato ale si nemohl odpustit malé rýpnutí.
„Co si třeba zatančit? Tarantagllera!“ Tomu se ale blonďák vyhnul, v odpověď mu poslal Crucio!
To však HArry odklonil štítem z bílé magie a zlikvidoval překvapeného muže.
Zanechal jej omráčeného na zemi. Pokračoval dál, kde narazil na Snapa.
Bylo na něm vidět, že se snaží něco Harrymu říct. Ten ale na nic nečekal a hned jej omráčil. Pak se ještě několikrát zapojil do boje a pomohl tak řádu nebo některým členům BA.
Něco hledal, až to nakonec našel. Plazilo se to na okraji boje a zrovna polykalo jakéhosi kouzelníka, kterého nebyl sto poznat.
Koukali mu už pouze boty. Tak pojď k pánečkovi ty jeden hnusný hade. Ano uhodli jste Naginy. Harry k ní zamířil. Byla posledním vitálem. Došel k ní a promluvil na ni
,,Pojď blíššs sss něco sss pro sss tebe sss mámsss.“
„ A coss hadísss jazyku?“ otázala se ho zvědavě. On ji však odpověděl né řečí, nýbrž Avadou Kadavou. Nechal mrtvého hada ležet a zamířil si to k Voldemortovi stojícímu opodál.
„Hledáš mě Tome?“ upozornil na sebe chlapec, který doufal, že přežije.