7.Kapitola - Lest
Toho dne měli první hodinu obranu s Tonksovou a Hermiona se celou dobu na Harryho mračila. Nevšímal si ji a dál si četl v knize nějakých mocných kouzel.
Strávil velice nudný týden. Ve škole byl nejlepší. Učitelé ho už ani neskoušeli a nechali ho dělat si co chtěl. Věděli, že ho nenachytají při nevědomosti. Dost je to štvalo, ale nechali to být.
To Hermiona se furt mračila, ale mladíka to zanechalo chladného. Měl v plánu o víkendu zajít na výpravu za viteálem. Teď se však nudil. Systematicky pročítal a učil se z knih Bradavické knihovny, ale v hodinách.
Zbytek dne trávil s přáteli a vymýšleli různé vylomeniny. Třeba předevčírem obarvil paní Norisovou na růžovo a zavřely ji do brnění. Když ji Filch našel, málem to s ním seklo.
Z úvah Harryho vytrhl konec hodiny. Šel na přeměňování a tam se opět zabral do svých myšlenek. V polovině týdne obnovil BA. Bývalí členové byli nadšeni. I oni cítili, že se něco děje a je na čase se připravit.
Na obědě dostal nápad, vzal falešný galeon a dal členům vědět, že se po vyučování bude v Komnatě nejvyšší potřeby konat schůze.
„Co máš v plánu?“ zajímal se zvědavý Ron cestou na lektvary.
„Uvidíš, nech se překvapit“ odbyl ho. Plánoval to hlavně kvůly němu, štvala ho ta jeho věčná zamlklost. Ještě se nevzpamatoval ze smrti staršího bratra.
Poté co přetrpěl lektvary, ve kterých se jej stále na něco Křikla vyptával, vyrazil do komnaty. Tam čekal na ostatní, když byli kompletní zahájil.
„V posledních dnech jsou někteří z vás velice zamlklý, napadlo mně tedy, že bychom si mohli zahrát famfrpál.“
Načež se na jeho slova komnata změnila na velké kryté famfrpálové hřiště a na zemi ležel odpovídající počet košťat. Pak pokračoval nevšímaje si ohromených přátel.
„Ti kdo z nějakého důvodu nechcou hrát budou buďto dělat rozhodčího, nebo diváka. Hráči navíc budou na střídačce. Souhlasíte?“
„Ano!“nadšeně souhlasili všichni. Letos byl z důvodů ochrany a malého počtu studentů zrušen Famfrpálový pohár.
Vylosovali se 2 kapitáni byli jimi Ron a Ginny. Ostatní si sedli na zem a čekali koho si kapitáni postupně vyberou.
Začala Ginny, která si vybrala Harryho. Ten se na ni zářivě usmál a postavil se za ni. Ron si vybral Colina a tak to pokračovalo dokud nebyli všichni rozděleni.
Hermiona zůstala jako rozhodčí. Všichni ostatní chtěli hrát. Takže byla střídačka na obou stranách plná. Střídalo se po 10 minutách a každý měl postupně hrát na každém postu.
Zatím vedlo Ronovo družstvo, ale když se Ginny stala střelkyní skóre se hned vyrovnalo. Bylo to 60:60 a to teprve začala.
Harry byl zrovna chytač a tak se rozhlížel po zlatonce. Hráli už 3 hodiny a on se až teď dostal na hřiště jako chytač. Chytačem byl také Ron.
Harry se vznášel nad hřištěm a pozoroval obdivně Ginny, která opět skórovala jako nic. Ta holka je vážně skvělá.
Pak ale zahlédl zlatonku. Rychle k ní zamířil a všiml si, že i Ron za ní vyrazil.
Zalatonka se stočila prudce dolů a mladíci za ní. Střemhlaví tet Harrymu velice šel. Byl tety o něco před Ronem, i když všichni měli stejné košťata. Trochu zrychlil natáhl ruku a chytil ji. Pád vyrovnal asi půl metru nad zemí a začal stoupat.
Ron se vznášel nad ním, metr nad zemí to vyrovnal, ale co bylo hlavní? Smál se.
Všichni se sešli vprostřed místnosti a famfrpálové potřeby zmizeli. Každý byl nadšený a šťastný. Harry přešel k Hermioně.
„Skvělá práce, jsi suprová rozhodkině, díky.“
„Ne Harry, to mi ti děkujeme za to super zpestření.“ Přerušil ho Nevill.
„Není zač, ale příště se zas vrátíme ke kouzlům ne?“
„Jasně!“ souhlasili všichni a příjemně znavení se rozešli do svých komnat.
„No, kámo, dnes jsi udělal pár lidem radost“ přistoupil k Harrymu Ron a společně s Hermionou zamířili na kolej.
„Nevím jak vy kluci, ale já jsem děsně unavená, půjdu do postele a vylezu snad až v pondělí na hodinu.“ Rozloučila se s nimi Harmiona ve společenské místnosti a zamířila si to na pokoj.
„Já taky Harry, jsem fakt grogy. Takhle dlouhou hru jsem ještě nezažil. Jak nejsi chytač, tak se to hrozně táhne.“ Poplácal Harryho Ron po zádech a zamířil do pokoje.
Ono to vyšlo! Pobavil jsem své kamarády a zároveň je unavil. Že se po mě zítra nebudou ptát. Vzhůru za viteálem. (to je ale lišák :-) )
Harry čekal ve společenské místnosti, až budou všichni spát. Když se tak stalo přivolal si hábit, hůlku i plášť a zamířil ven ze společensky.
„Lumos!“posvítil si na cestu. Došel k jedné z tajných chodeb vedoucích z hradu. Cestou si pomáhal Pobertovým plánkem.
Když se bez potíží dostal ven z hradu poklepal na plánek. „Neplecha ukončena, Nox.“
Pak přes sebe přehodil neviditelný plášť a s hlasitým prásk se poté co opustil školní pozemky přemístil do domu, který si pamatoval z Brumbálovy myslanky.
S Prásknutím tam dorazil a ještě hodnou chvíli poslouchal ozvěnu svého přemístění. Musím zapracovat na tom tichém přemístění co jsem našel v jedné knize. Pomyslel si a zamířil hlouběji do domu.
Byl to starý, zatuchlý a dlouho opuštěný dům. Všude tu cítil hnilobu. Také přítomnost černé magie.
Šel po této stopě až došel ke zdroji. Jedna stěna domu byla posetá jakýsímy téměř vybledlými runami. Harry je poznal. Byli stejné jako ty tenkrát na skále v jeskyni.
Vytáhl ze svého hábitu obřadní nůž, který si jednoho dne „vypůjčil“ v lektvarech. Byl celý stříbrný. Vzal jej do pravé ruky a řízl se do té levé. Zkrvavenou ruku položil na stěnu posetou runami.
Stěna zmizela a Harry mohl vejít. Vevnitř si vyléčil ránu a šel dál, až do jakési místnosti, která byla prázdná až na jednoho velkého moskomora uprostřed.
,,Expecto patronum!" Reagoval hned Harry, ale s moskomorem to moc nehlo.
Takže jinak, ty hnusný moskomore.
,,Ridikulus!" Nemířil na bubáka, který se vzápětí proměnil v Mackgonagalovou ve svém růžovém županu a s chlupatými bačkorami. Bubák zrudl.
„Asi nemáš rád růžovou co?“ rozesmál se Harry, čímž bubáka vyřídil. Dál narazil na párek nemrtvých, které zlikvidoval ohnivým kouzlem.
Nic mu teď nestálo v cestě a tak došel až k viteálu. Stál uprostřed místnosti na kamenném podstavci, byl to šálek. Harry k němu došel a už, už ho chtěl z podstavce vzít, ale na poslední chvíli se zarazil.
Co když je chráněn jako ten prsten? Nechci přece dopadnou jako Brumbál a mít ruku celou černou. Vyčaroval tedy kolem šálku skleněnou kouli, kterou už mohl s klidem a bez obav vzít do ruky.
Pak se Harry s hlasitým ,,Prásk!" Přemístil do zapovězeného lese. Tam položil viteál doprostřed mýtiny na pařez, zrušil skleněnou kouli. Pak se vzdálil do bezpečné vzdálenosti od šálku.
Když se mu zdálo, že je dost daleko, namířil na viteál hůlkou a kouzlem Finitereductobombarda jej zničil.
Nepočkal ani, až se usadí rozvířená hlína a zamířil do Bradavic. Prošel tanou chodbou a šel spát do svého pokoje v Nebelvírské věži.
Zalezl do postele a hned usnul klidným spánkem.