V nouzi poznáš přítele

 Harry jel vlakem, za několik hodin dorazí do Bradavic, ale nebyl moc rád. Myslel na události minulého týdne. Nejenže byl na pohřbu novomanželů Weasleyových, ale také ta věc s věštcem.

Pěkně tam nafoukli jeho kousek. Z menší exploze udělali výbuch století. Byla to sice docela síla, ale nemuseli to přehánět a ty jejich spekulace o jeho totožnosti mu taky nepřidali. 

Nemluvě o tom, že se strefovali i do jeho osoby Harryho Pottra, který se schoval pod stůl. To určitě. Někdo jej musel vidět, ale nevěděl kdo. Teď si o něm budou všichni kouzelníci myslet, že je srab. 

Ron s Herm tomu ale stejně nevěřili. Je to fajn, nechtěl by jim vše prozradit. Nevadí, alespoň získá Volďas dojem, že se bojí. Má to i výhody.

„Nad čím uvažuješ?“ Vyrušila jej z rozjímání Hermiona. 

„Ale přemýšlím o minulém týdnu“ odpověděl. Ron jen něco zavrčel. Byl to přece jeho bratr. 

„No tak Rone, nebuď furt tak nevrlý.“ 

„Jak nemám být nevrlý Hermiono? Byl to můj bratr!“ Štěkl na ni Ron. 

„Tak se nerozčiluj Rone“ brzdil ho Harry. Pak už dojeli v tichosti do Bradavic. Harry jen doufal, že Rona brzo ta jeho nálada přejde.

Ve velké síni si sedli ke stolu a čekali na zařazování. Letos přišlo obzvlášť málo prváků a i z ostatních ročníků hodně studentů chybělo. Jak si ale Harry všiml, členové BA tu byli všichni. Potěšilo ho to. 

Měl v plánu teď, když se poslední bitva blíží, obnovit činnost armády. Pak už však věnoval pozornost zařazování. 

Klobouková zahajovací píseň byla ve stejném duchu jako vždy, ale pak když ho chtěla profesorka Prýtová odnést, rozezpíval se znova: 

Zaražená Prýtová vzala klobouk a odnesla ho. Mcgonagalová vstala a ujala se představování nových učitelů. 

Obranu si vzala Tonková a na přeměňování byl přijat Charles Weizley, který přijel z Rumunska. Toho si ale Harry těžko všímal. Uvažoval nad slovy Moudrého klobouku. 

Takže, nikomu ani muk, leda Ronovy a Hermioně. To ale nepude, už jsem sám zašel moc daleko. Říct jim to by se rovnalo sebevraždě. Dobře, pomůže mi mrtvý. Aha Brumbálův obraz a ten tvor světla? Jak to mám sakra vědět? 

„Harry?“ Přerušila jej v úvahách Hermiona. 

„No?“ zmateně se na ni koukal. 

„ Já jen, že už asi deset minut jíme. Ty furt sedíš a koukáš. Není ti nic?“ 

„Ne jsem v pohodě, promiň.“Vzpamatoval se Harry a pustil se také do jídla.

Po jídle zašel do pokoje a hned šel do postele. Popřál dobrou noc spolubydlícím, zatáhl závěsy kolem své postele. Takto maskován zalezl pod peřinu a s kozlem Lumos dočítal a doučoval se poslední své knihy. 

Měl dnes v plánu zajít asi tak po půlnoci do Brumbálovi pracovny na pokec s jeho obrazem. Do té doby se šprtal. Po chvíli byl hotov a začal se nudit. Vzal svou novou hůlku. Ve světle té staré s pírkem fénixe si ji prohlížel. Černá jak noc až na 3 malé tenké zlaté runy.

Když konečně nastala půlnoc vstal z postele hodil na sebe neviditelný plášť, vyhrabal z kufru Pobertův plánek a vyrazil. 

Jakmile prošel kolem buclaté dámy zamířil dál chodbou. Pak se zastavil a poklepal na plánek 

„Slavnostně přísahám ,že jsem připraven na každou špatnost“ zašeptal nocí a zkontroloval situaci. 

Vše v pořádku, profesoři i žáci byli ve svých postelích a jediný kdo bloudí po chodbách byla paní Norysová ve třetím patře. Filch byl u sebe. Štěstí, že tady už nestraší ten upír Snap. Kolem toho bych těžko prošel. 

Pak se pohledem zaměřil na ředitelnu. To bude asi menší problém Mcgonagalová má pokoj tam, kde ho měl i Brumbál. Tedy nad ředitelnou. 

Došel k chrliči, kde jej čekal další problém.- Jak se dostat dovnitř? Začal se salvou hesel, ale bylo to na nic. Neměl tušení co by to mohlo být. Odešel do nejbližší učebny s krbem, kozlem rozdělal oheň a pokusil se zavolat fénixe. 

„Foxi? Potřebuji tvou pomoc“ nic se nestalo, zkusil to teda znovu. Poté co to zkusil po třetí šokovaně vyjekl. Na rameni se mu totiž neslyšně objevil Fox. Harry jej vlídně pohladil a promluvil na něj. 

„ Děkuji ti, že jsi přilétl. Mohl bys prosím tě zanést mě do ředitelny? Musím mluvit s Brumbálovým obrazem.“ Rozhodl se být k fénixovi upřímný, věděl jak jsou inteligentní. Fox jemně zazpíval, zaryl mu do ramena své drápy a přenesl ho.

Objevil se neslyšně v pracovně. Rozhlédl se po ni a zaměřil svůj pohled na obraz na stěně. 

„Dobrý den pane řediteli.“ Pozdravil Harry obraz a sundal ze sebe neviditelný plášť. 

„Ahoj Harry myslel jsem si, že se zde možná stavíš. Říkej mi prosím Albusi, teď když už nejsem tvůj profesor ano?“ 

„Jistě, Albusi. Mám takoví problém, nenapadá mě, kde by mohl být další viteál. Uvažoval jsem o sirotčinci, ale zavrhl jsem to. Nějaké dítě by ho mohlo na jít a to by nechtěl riskovat.“ Svěřoval se Harry. 

„Máš pravdu, to by neudělal, ale počkej. Našel jsi mezitím nějaký?“ 

„Ano medailon Salazara Zmizela.“ S povzdechem čekal na Albusovu reakci Harry. 

„Moment, ten jsme našli společně ne?“ Divil se Brumbál. 

„Ne, Byl v něm vzkaz od R.A.B., který ho vzal.“ 

„To je zlé, patrně ten R.A.B. byl Siriusův bratr ne?“ otázal se obraz. 

„Máš pravdu, ale já ho nakonec našel v Siriusově domě. Měl ho u sebe Kreatura, musel ho někde najít.“ 

„To je dobré, zničil si jej že?“ Chválil ho brumbál. 

„Ano zničil, teď ale kde jsou další? Chybí dva o kterých toho moc nevím, i když jeden bude asi ten šálek Helgy. Možná jej pak zanechal v domě po té, co zabil paní domu ne?“ 

„Máš správné dedukce Harry, ale buď opatrný viteály jsou opravdu velice dobře chráněny.“

 „Děkuji za pomoc Albusi, dobrou noc.“ Loučil se Harry a zamířil ke dveřím. Šel podle paměti. Nepočítal s tím, že by mohla nová ředitelka něco v místnosti změnit. Vrazil tedy do skříně a rozsypal její obsah na zem.

„Kdo je tam?“ Ozvalo se nocí. Harry se vylekaně skryl pod plášť a vmáčkl se do rohu místnosti. Pak šokem strnul. 

Na schodech se objevila jedna chlupatá papuč, druhá a pak i ředitelka Mcgonagalová v růžovém chlupatém županu.  

Harry otevřel pusu v němém  úžasu, pak se musel velice ovládat, aby se nerozesmál. Vtom ucítil něčí drápy na svém rameni a byl pryč. 

Ocitl se v Nehelvítské společenské místnosti, kde to nevydržel a mocně se rozesmál. Přísná ředitelka v růžovém. Když se vzpamatoval, poprosil Foxe, jestli by ho nepřenesl do knihovny. Měl v plánu zajít do oddělení s omezeným přístupem.

Poté co tam dorazili si Fox sedl na stůl knihovnice, rozhodnutý na něj počkat. Harry ho pohladil a zamířil ke svému cíli. Pustil se do hledání, po dvou hodinách marného hledání, když už to chtěl vzdát našel co chtěl. 

Knihu o nejmocnějších bytostech. Vzal si ji do ruky, zhasl svoji černou hůlku kozlem Nox a zamířil k fénixovi. Cestu mu však zablokovala paní Norisová, která jej vyslídila.
Do háje, první den školy a já musím narazit zrovna na ni. To bude malér. 

Zapomněl na Foxe, který teď vzlétl, sedl si mu na rameno a přemístil ho zase jinam. Tentokrát však do jeho pokoje naznačuje mu tak, že to pro dnešek stačilo. 

„Díky Foxi za všechno.“ Poděkoval fénixovi a zalezl do postele. Fénix jen zazpíval a tím jej ukolébal do tichého spánku.