3.Kapitola - Smrtijedi
Harry se ohlédl. Za sebou spatřil řítící se dům a před ním asi 20 smrtijedů. Na nic nečekal,zašel za roh. Schoval černou kšiltovku, vytáhl nový hábit a hůlku. Takto ozbrojen zamířil vztříct služebníkům Pána zla.
Když už byl jen kousek za nimi, ozvalo se hlasité PRÁSK od hromadného přemístění. Za jeho zády se právě objevil Fénixův řád. Do háje, moment překvapení je fuč. Skvěle načasováno milí řáde.
Smrtijedi se rychle otočili a nemířili na něj hůlku stejně jako Fénixův řád.Skvěle, tomu se říká mezi dvěma ohni.
,,Co si zač?" vypálil na Harryho Malfoy.
,,Co tě to zajímá." Odsekl zpod kápi chlapec, který přežil. Super, řád neví, kdo jsem. Takže mi nepomůžou a smrtijedi taky. Moc dobře to pro mě nevypadá.
,,Nepleť se nám do cesty cizinče!"
,,Ale budu Luciusi, nic s tím nenaděláš." Odpověděl mu Harry a rychle uvažoval nad nastalou situací. Když sešlu pár útočných kouzel na smrtijedy, dovolí mi řád přiblížit se k nim a krýt si záda, takže...
,,Experialmus!" Jeho kouzlo odzbrojilo dva překvapené smrtijedy. Ostatní se rychle spamatovali a poslali na něj hromadně odzbrojovací kouzlo. Bleskurychle sebou švihl na zem, pohybem nacvičeným z Famfrpálu.
Kouzlo kolem jen neškodně přeletělo a narazilo do nedalekého domu. Harry se se smíchem postavil na nohy.
,,To je vše co umíte?" Posmíval se a pomalu couval k řádu. Byl si jistý, že teď ho nebudou mít za stoupence Voldemorta.
,,Přidej se k nám cizinče a uvidíš, co všechno dokážeme." Tomu se chlapec opět zasmál.
,,Myslím, že jsem se už k někomu přidal, ale to vy nejste."
,,Podepsal sis rozsudek smrti. Crucio!" Naštval se Malfoy
Harry viděl paprsek mířící k němu, ale nemohl se mu vyhnout. Kdyby uhnul, mučící kletba by sasáhla někoho z řádu za ním a to nechtěl. Stál a čekal, až ho kletba zasáhne.
Pod jejím náporem klesl na kolena a zaťal zuby. Cítil nesmírnou bolest, snažil se přemoct, aby nevydal ani hlásku. Nebude přece křičet, takovou radost těm hnusákům neudělá. Když kouzlo pominulo s mírným chvěním vstal a pronesl trochu drsnějším hlasem.
,,Tak si mě potrestal, teď já. Tavantaglera!" Načeš začal Lucius zběsile stepovat. Harry s řádem se rozesmáli. Naštvaní smrtijedi se na ně s zuřivostí zaútočili.
Harry se pustil do boje. Dva smrtijedy omráčil a třetího spoutal, pak se podíval ne řád, jestli nebude někdo z nich potřebovat jeho pomoc.
Vedli si dobře, za chvíli byl i tel poslední stoupenec zla spoutaný. Přešel k stále stepujícímu Malfoy.
,,Počkej, já ti pomůžu. Finite!" Zrušil stepovací kletbu a následným Petrificus totalus ho zneškodnil. Kývl hlavou na řád a chtěl se vypařit.
,,Počkej!" Zastavil ho Lupin. No super, přemístit se nemůžu, tak jak se ksakru odtud dostanu. Jestli zjistí kdo jsem, Moody mě prokleje, McGonagallová mě promění v kámen, aby se nemohl pohnou a Lupin mě roztrhne jako hada. Super vyhlídka.
,,Ano?" Pronesl pozměněným hlasem k Remusovi.
,,Kdo jste? Musím vám poděkovat, bez vás by jsme to nezvládli."
,,Nemáte zač." odbyl Lupina a snažil se zmizet. Tu mu však dal na rameno ruku Moody.
,,No tak, chceme si jen promluvit." To určitě, pozvete mě na čaj a já vám vše vyklopím pod Veritasérem. To tak. Mysli, mysli. Už to mám tři O.
,,Omlouvám se, ale já nejsem moc sdílný člověk." Načeš s hlasitým PRÁSK zmizel.
,,Myslím, že si ho vyplašil Moody. Pronesl do ticha znechuceně vlkodlak.
,,To mi povídej. Ten cizinec něco skrývá a já zjistím co." Slíbil si bývalí bistrozor.
Harry se s mírnou nevolností z přemístění objevil na druhém konci Příčné ulice. Zašel do postranní uličky, převlékl se a s kšiltovkou zaraženou přes čelo zamířil nerušeně do Děravého kotle. Ignoroval zvědaví pohled barmana Toma a rázoval si to svižným krokem na autobusovou sastávku.
K domu strýce a tety šel velmi opatrně, co kdyby se už Lupin vrátil na své stanoviště před domem? Vlezl do domu, vyběhl schody a zavřel se do pokoje.
Byl rád, že se Dursleyovy ještě nevrátili z výletu. Vzal z kufru schovaném pod postelí pergamen, brk a inkoust a začal psát. Pak dal dopis Hedvice, která se právě s myší v zobáku vrátila z lovu.
,,Odnes to prosím do redakce Denního věštce, a buď opatrná." Sova odložila na parapet na později hlodavce, jemně klovla Harryho do prstu a zamířila neslyšným letem k obloze.
Chlapec ji chvíli pozoroval, a pak si rozložil dnešní nákup na postel. Vzal svou novou hůlku a porovnal ji s původní. Byla tmavší a asi o jeden palec delší. Také měla výhodu, že nikdo nevěděl kdo ji vlastní.
Byl tu ovšem problém, je jediný kouzelník v blízkém okolí.Vzal knížku o nejmocnějších runových kouzel do ruky s tím, že si základy run přečte později.
Doufal, že v ní najde něco co by mu pomohlo. Pročítal si knížku a narazil na jednu velice zajímavou runu. Díky ní si může daný předmět přivolat myšlenkou a nikdo kromě majtele ji nemůže použít.
To by se mi hodilo, neviditelný plášť by byl pro ostatní jen obyčejný a s hůlkou by nic nesvedli. Založil si stránku a listoval dál.
Po chvíli našel co hledal, runu, díky níž by byla hůlka a kouzlo jí provedené prakticky nezjistitelné. Položil svou černou hůlku s pírkem pegase na postel a složitými pohyby ruky a mumláním zaklínadla podle návodu z knihy vytvořil svou magii na hůlce zářivou runu proti odhalení.
Zálibně si ji prohlížel, potom jí zamířil na Hedvičinu klec a pronesl čistící kouzlo. Když ani po chvíli nepřiletěla sova z ministerstva, spokojeně odložil hůlku a otevřel knížku na založené stránce.
Tohle bude složitější, tahle runa je složitější a náročnější na energii. No co, aspoň se pořádně vyspím. Ukončil Harry tok svých myšlenek.
Vytáhl Neviditelný plášť po otci a položil jej těsně vedle hůlky s runou. Přece to nebude dělat dvakrát.
Po provedení formuli se na hůlce a plášti objevila runa. Harry klesl na postel vyčerpáním. Přece jen boj na příčné a vyčarování run ho vyčerpali. Schoval hůlku pod polštář a usnul klidným spánkem.