2.Kapitola - Nakupování
Ráno Harry vstal a poté co vykonal ranní hygienu zamířil dolů, aby si jako obvykle připravil snídani.
Na schodech se však srazil se svým bratrancem Dudleym, který byl vzhůru mimořádně brzo. Dudley se jej zachytil, když se snažil udržet balanc a strhl ho s sebou.
Společně se skutáleli ze schodů, což se neobešlo bez přidušeného hekání ze strany Harryho a kvičení prasete ze strany Dudleyho. Dole dopadl bratranec na záda a on na něj.
Díky za měkké přistání. Pomyslel si Harry. Rychle vstal z bratrance koukaje do rozzlobených pohledů tety a strýce, které přivolal rámus na schodech.
„Co si o sobě myslíš Pottre? My tě tady živíme, šatíme a ty?! Málem nám zabiješ syna!!“ Řval strýc Vernon, mezitím co teta Petúnie lamentovala nad sedícím synem.
„Není ti nic Dudlánku? Neublížil ti ten budižkničemu?“
Harry se takticky vytratil z domu rozhodnutý vynechat snídani. Dělalo se mu nanic z tetiného cukrování a nehodlal poslouchat strýcovy urážky. Rozběhl se za Jackem.
„Nazdar“ pozdravil.
„Nejdeš nějak brzo kámo?“ Přivítal ho vždy usměvavý Henry.
„Ale dnes jsem nějak vstal o něco dřív.“ Mávl rukou Harry, načež se Henry opět usmál a s kývnutím hlavou jej seznámil s dnešním programem.
Po dvou hodinách práce, kdy se z nich v obzvlášť teplem letním dnu řinul pot zajásal Frank
„Mám to lidi, tady je ta chyba!“ všichni se k němu s radostí přidali. Až na Harryho. Ten věděl co to znamená. Už tu není potřeba a dnes končí. Bylo mu to sice líto, ale co, bude mít více času na učení.
„Tak Harry díky za pomoc, rádi jsme tě poznali.“ Přešel k němu Jack, dal mu poslední peníze a rozloučil se s ním.
„ Já taky, bylo to fajn.“
,,Co budeš teď dělat?“ Zajímal se Frank.
„Učit se do školy, tak ahoj.“
,,Ahoj a hodně štěstí Harry Pottre.“ Rozloučili se s ním jeho mudlovští kamarádi. Za ten čas se s nimi hodně spřátelil.
Poté co Harry dorazil do domu svého strýce našel v kuchyni jen vzkaz.
Pottre, jeli jsme do města. Vrátíme se večer. Na nic nešahej a jestli něco rozbiješ, tak si to odskáčež!
To tak na něco jim tady šahat to určitě. Zamířil do svého pokoje, kde se převlékl do černého oblečení a opatrně vyšel z domu.
Vyhnul se Lupínovi na stráži, kterého z okna zahlédl, když zavadil o keř vyhýbaje se nějakému mudlovi. Zamířil na mudlovskou zastávku autobusu a zaplatil si cestu do Londína.
V autobusu si jej mudlové podezřívavě prohlíželi, ale on si toho nevšímal, byl zvyklí na zkoumavé pohledy ze školy. Tiše seděl a bavil se jejich rozpaky. Mají mě za nějakého hypísáka, když jsem v tom černém.
V Londýně vystoupil a šel do děravého kotle, kde jeho zjev vyvolal také rozpaky, ale z jiného důvodu. Tady jej měli za nějakého podivína, nebo dokonce i smrtijeda. Harry si toho opět nevšímal. Ze všeho nejdřív zamířil do banky.
Vybral si 1 000 galeonů a zamířil k Oliwandrovi, kterého nahradil jeho bratranec, aby si koupil druhou hůlku, kterou by začaroval proti zjištění. Měl v plánu ji používat pouze při svých výpravách za vyteály, také při případných potyčkách se smrtijedy.
„Novou hůlku, že mladý pan?“ Otázal se ho Oliwander, když vešel do obchodu.
„Ano“ zaraženě přisvědčil Harry.
„Tak se na to podíváme. Co tahle? Jasmínové dřevo 11 palců dlouhá s žíní jednorožce.“ Podával mu hned jakousi hnědou hůlku Oliwander. Harry ji převzal a mávli s ní.
V tu ránu se vysypali všechny krabice s hůlkami před ním.
„Ne tu ne, co tahle?“ Hned mu podával jinou. Takhle strávili asi hodinu a v krámku to vypadalo jako po pumovém útoku. Oliwander už začínal být nešťastný, když tu se mu rozjasnili tváře a šel kamsi dozadu.
S čím přijde tenhle Oliwander? Minulí přenesl sestru hadího ksichtu, ale co tenhle? Po chvíli se hůlkař vrátil s černou hůlkou a podal mu ji.
Harryho ovál teplí vánek a kolem něj se to rozzářilo stříbrobílou září. Když to skončilo pověděl mu s úctou Oliwander.
„Musíte mít veliký kouzelnický potenciál mladíku. Tato hůlka není jen tak nějaká.“
„ A jaká?“ Přerušil ho zvědaví mladík.
„Tato hůlka je z černého dřeva Temného stromu, který roste jako jediný uprostřed zapovězeného lesa. Její jádro je z neobyčejné substance. Je to pírko z křídla krále Pegasů.“ Harry se na něj zmateně podíval.
,,No a?" Hůlkař si povzdechl a pokračoval.
„Hůlku vyrobil můj děda, jako jediný hůlkař, který kdy získal něco od pegase. Považte mladíku, rovnou z jejich krále. Navíc se říká, že už dávno vyhynuli.“ Ohromený Harry poděkoval zaplatil a zamířil ven.
Tam si teprve až teď všiml podivného chování ostatních na Příčné. Chodili po skupinkách, obezřetně se rozhlíželi kolem, přičemž málo mluvili.
No co jsou vyděšení. Pokrčil nad tím rameny a zamířil k madam Michálkové pro nějaký hábit. Nemůže přece chodit po viteálech ve školním ne?
„ Přejete si?“ Otázal se ho ještě ve dveřích.
„Chtěl bych nějaký tmavý hábit, který splyne s nocí.“ Instruoval ji.
„Celý černý?“ Zajímala se a podezřívavě si ho měřila pohledem. Harry si nervózně stáhl kšilt víc do obličeje a odpověděl ji.
„Ne můžete ho olemovat červenozlatými lemy.“
„Jak si přejete, zrovna tu mám jednu látku. Je pevná, nezašpiníte ji, neroztrhnete ji a v noci splyne s okolím.“ Nabídla mu ulehčeně. Přece si smrtijed nebude lemovat hábit. Harry souhlasil a po chvíli mu madam hábit předala.
S novým hábitem zamířil do knihkupectví. Tam si vybral v různých odděleních a regálech knihy, které jej zajímali. Bílá a Černá magie od základů po velmistra, Obranu proti černé magii od základů po mistra. Starodávné runy základy, Starodávné runy pro nejmocnější, Magické zvířata a jejich vlastnosti. S těmito tituly zamířil k prodavači.
„ Dobrý de, máte už knihy pro 7. ročník v Bradavicích?“
„Ale jistě, i když zatím není jisté, jestli je opět otevřou, ale jistota je jistota. Chcete je taky?“
„ Ano byl bych velice rád. Můžete ti knihy zabalit, aby byli lehčí?“ Když mu prodavač vyhověl, tak si oddychl, knihy, které si vybral nebili zrovna nejtenčí.
Pak Harry vyšel z obchodu. Zamířil opět k Děravému kotli s myšlenkou, že musí poslat Hedviku s objednávkou na každodenní zásilku Denního věštce, aby byl v obraze.
Vtom ho z uvažování vyrušila rána jako z děla, až se celá Příčná otřásla.