10.Kapitola - Tvor světla
Voldemort se na něj s nenávistí podíval. Znuděně poslal Avadu na bistrozora, který bojoval z Belatrix, pak se na něj otočil.
„A Harry, přišel sis pro smrt?“ zeptal se chladně pan zla a seslal na něj jakousi kletbu z černé magie.
Harry černému paprsku rychle vyhl a v duchu si pogratuloval za spásnou myšlenku zdokonalit si fyzičku.
„Neměl sis brát s sebou své mazlíčky“ ozval se vyvolený. „Velice si mi to totiž usnadnil.“ A arogantně ukázal na druhý konec místnosti.
Voldemort se tam koukl a vztekle zaznamenal svého mrtvého a bezvládného hada. Zlostně zasyčel.
„ Za to zaplatíš!“poslala na něj Crucio!
Harry jen tak tak uhl a provokoval toho-jehož-raději-nejmenovat dál.
„Schválně Tome, dám ti hádanku. Šest věcí, šest věcí něco zničí, co to je? Starý deník zničen zubem baziliška mou maličkostí. Mimochodem nic moc ke čtení, prostě hrůza, jak mohl majitel dokončit školu?
Tak dál.Prsten brumbálem, medailon R.A.B. alias Regulusem Alexandrem Bleckem. Jo příště si vybírej lépe své lidi plešoune.“ Chrlil na příliš šokovaného Voldemorta. Já toho ksichta fakt dost šokoval. Co asi řekne na pokráčko?
„Heldžin šálek mnou, šerpa Godrika také mou maličkostí a nakonec jako zlatý hřeb večera jedna slušná Avada na jednoho slizkého hada. Co ty na to?“ Usmál se a čekal na reakci, která se dostavila v zápětí.
„Ty!“ Zařval naštvaný Pán zla a poslal na něj smrtící kletbu.
Harry se rychle vyhl zelenému paprsku a rozpoutal se impotantní boj. Kouzlo střídalo kouzlo z té nejčernější i nejbílejší magie.
Boj trval skoro hodinu, nevšímali si co se děje kolem. Strana dobra zvítězil nad smtijedy. Z uctivé vzdálenosti pak pozorovali boj mezi největšími kouzelníky současnosti.
Harry byl už zoufalý, s takovou tu budou do nekonečna. Pak dostal nápad. Seslal na svého soka pět kouzel rychle za sebou.
„Expeliarmus!
Petrificus totalus!
Bombarda!
Mdloby na tebe!
Tarantagllera!“ a o něco později „Avada Kedavra!“
Do posledního kouzla dal Harry veškerou svou nenávist k Voldemortovi a bolest se smrti Rodičů, Sírius, Brumbála a ostatních jeho blízkých.
Jednou četl v knize, jejichž jméno si nemohl vybavit, že čím víc kouzelník do vyčarovaného kouzla vloží emocí, tím je kouzlo rychlejší.
Voldemort se chystal na zlikvidování pěti kouzel vyčarovaných současně. Avadu si nechal na konec.Zelený paprsek však přeletěl černý a vpil se do šokovaného Pána zla.
Pod náporem smrtící kletby se svalil Voldemort na zem mrtev. Harry vyčerpaně klesl na podlahu ministerstva. Ono to vyšlo.
Lupin došel ke klečícímu mladíkovi a položil mu ruku na rameno. Pronesl „ dokázal jsi to, je po všem.“
Harry na vlkodlaka pohlédl smutným výrazem. „Ale za jakou cenu?“ prohlédl si místnost.
Žádný skoro žádný smrtijed nepřežil, strana dobra na tom byla o trochu lépe. Z Fénixova řádu přežil jen Lupin a Kinsley a pak pár bistrozorů. Z BA které se rozhodlo také bojovat přežil Ron a Hermiona. Ani Ginny, jeho milá Ginny.
Chtělo se mu brečet. Lupin ho chtěl obejmout, ale něco mu v tom zabránilo. Kolem Harryho se začala vytvářet bílá stříbrná mlha a s tichým „PUF!“ zmizel.
Objevil se na mýtině v zapovězeném lese. Nevěděl proč tu je. Rozhlédl se po okolí. Pak se zarazil, uprostřed mýtiny leželo pod černým stromem něco bílého.
„Proboha!“ pronesl tiše. „Tvor světla.“ Rozběhl se a poklekl k těžce oddechujícímu pegasovi.
Je hlupák, proč mi to jen nedošlo? Ale jak jsem na to měl přijít? Vždyť v té knize bylo jen, že vyhynuli, mláďata se rodí stříbrná a do 3 let zbělají. Mají schopnost regenerace a léčení. Nikdo neznal plný rozsah jejich magie. Nikde ani zmínka o tom, že to jsou tvorové světla.
„Co ti je?“ Šeptl ustaraně, možná, že ho může ještě zachránit. Prohlížel si pegase. Srst měl sněhobílou, až na stříbrné kopyta, pramínky stříbrných žíní v hřívě, ohonu a špiček perutí jeho majestátných rozložených křídel.
Zarazil se v jednom z křídel vězel černý šíp. Vzal jej do ruky a prudce jej vytrhl. Pegas sebou jen neklidně škubl, pomalu v bolestech umíral. Z rány mu začala vytékat zelená tekutina. Ten šíp byl otrávený!
„Jak tě mám zachránit, jak?“ zoufal si, bylo mu toho čistého tvora líto. Myslel na řeč klobouku. Nemůžu nic dělat, kdyby mohl vyléčil by se sám. Povzdechl si zničeně Harry.
Pegas se ztěžka nadechl a s mohutným výdechem skonal.
„NÉÉÉÉ!“ vykřikl chlapec s jizvou na čele a objal nešťastně krk mrtvého zvířete. Rozbrečel se, nevěděl proč, ale cítil veliký žal ze strany světla.
Pod jeho rukama se bílé tělo pegase oslnivě rozzářilo a rozpadlo v bílí prach. Zvedl se vítr, bílí prášek začal kolem něj výřit v podivných spirálách, které se po chvíli přetvořili do tenké dlouhé bílé nitky. Ta najednou vyrazila a vpila se do Harryho pravého předloktí.
Harry pocítil malou bolest. Mladík se na svou ruku překvapeně koukal. Tam kde pociťoval bolest se vytvořilo stříbrné tetování letícího pegase.
Vtom se ozval mohutný výbuch a otřásla se zem. Harry se vyděšeně otočil a to co uviděl ho vyděsilo ještě víc.
K němu se rychlostí blesku přibližovala tlaková vlna a ničila vše co jí přišlo do cesty. Těsně před tím, než by smetla i Harryho se kolem něj utvořil bílí štít.
Tlaková vlna do jeho štítu narazila a s ním to seklo na zem, kde ztratil vědomí.