1.Kapitola - Převlek
Šedá sova mířila za svým cílem. Letěla temnou nocí, když už byla u svého cíle neodhadla vzdálenost a vrazila do pootevřeného okna a spadla na parapet.
Pokojem se rozlehl upřímný smích skoro 17-ti letého chlapce.
„Erol ty ji vážně postrach.“ Pronesl pobaveně mladík a vzal nebohou sovu do náručí. Převzal od ní dopis a položil ji do klece ke své sněžné sově Hedvice, aby se vzpamatovala.
Obstaral zuboženou sovu, sedl si na postel a začetl se do příchozího dopisu.
R.W. + H.G.
Harry odložil dopis na postel a zabral se do svých úvah. Po pohřbu sice souhlasil s jejich účastí, ale ve vlaku se rozhodl jinak. Na vše být sám. Nesnesl by další ztrátu.
Uvažoval, proč musel Brumbál umřít a co vedlo Sneipa k zradě. Na nic nemohl přijít.
Nyní se však rozhodl něco dělat, nemůže jen sedět a přemýšlet. Musí přece jednat. Nakoupit si učebnice a tak. Kde ale sehnat peníze?
Ještěže si hned první den v Zobí domluvil u dělníků opravujících na začátku ulice rozvod vody výpomoc.Už tři dny tam pracoval a za tu dobu se s nimi spřátelil.
Sice za to dostane docela málo peněz, ale přecejen to mělo nějaké výhody. Měl mudlovské peníze aniž by musel jít do Gringotovy banky v Londýně a těžkou prací si zlepší kondici. S těmito myšlenkami nakonec přecejen usnul.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Dalšího dne ráno brzo vztal. Šel si připravit snídani, měl totiž s Dursleiovými dohodu, že se jim bude pokud možno vyhýbat. Proto si dělal vždy jídlo sám a to v době, kdy nebyli v kuchyni.
Teď ještě spali. Posnídal tedy, uklidil po sobě nádobí a zaběhl si na začátek ulice k dělníkům.
„Ahoj Harry, jak vidím, už se tolik nezadýcháváš co?“ Pozdravil ho vedoucí.
„Máš pravdu Jacku, už si pomalu zvykám.“ Oplatil mu jeho vlídná slova chlapec, který přežil s úsměvem.
Všichni se hned dohodli, že si budou tikat. Jack měl pravdu po třech dnech běhání k dělníkům a zpět jej ta desetiminutová cesta vůbec neunavila. Byl schopen dorazit nezadýchaný a hned se pustit do práce.
„Co budeme dnes dělat?“ Otázal se svých 3 společníků.
„Vykopeme další část potrubí, jestli nenarazíme na tu závadu.“ Odpověděl mu nejmladší člen asi 19-ti letý mladík Frenk, který zrovna ukončil školu. Koukl se znechuceně na 2 metrovou díru před sebou, táhnoucí se téměř přes celou ulici.
Když byl čas oběda a oni prodloužili díru o další metr rozloučil se Harry s dělníky
a o pár peněz navíc v kapse zamířil zpět.
Dnes se však rozhodl nejít přímo po ulici, ale oklikou. Měl v plánu navštívit pár mudlovských obchodů.
Vešel do jednoho malého obchodu s levným oblečením a začal si prohlížet regály. Když tu ho čísi ruka popadla za rameno, prudce otočila a kdosi na něj zařval.
„Co tu děláš kluku?!“
Harry se koukl na prodavače a snažil se uklidnit. No tak klid kámo, je to jen prodavač a né smrtijed, hezky se uvolni a nech tu hůlku v klidu v kapse ok?
Jakmile se uklidnil koukl na asi 50-ti letého prodavače a s klidem v hlase odpověděl.
„Vybírám si oblečení pane.“
„A máš peníze?“ Vypálil na něj prodavač a podezřívavě si jej prohlížel.
Aha tak ty mě máš za zloděje co? To je teda pecka, Harry Potter coby hlavní zloděj dne. Bavil se v duchu Harry, ale nahlas řekl pouze
„ Jistě.“ S klidem vytáhl se svých obnošených a potrhaných kalhot pár bankovek, které získal od Jacka.
„Oh!“ Zmohl se překvapený prodavač pouze na toto. Harry nadzvedl jedno obočí a čekal co z něj ještě vypadne.
„Výš, když jsem tě tak vyděl vtom oblečení, myslel jsem, že jsi nějaký zloděj.“ Vzpamatoval se obchodník.
„ A neukradl si někde ty peníze?“ Podezříval jej opět. Harry se jen v duchu uchechtl a s kamennou tváří prohlásil.
,,Můžete se zeptat.“ Pak nahodil výraz ublíženého dítěte.
To prodavače dostalo a začal se omlouvat. Harry si vybral černé přiléhavé triko a černé džíny. Aby završil své přestrojení koupil si také černou kšiltovku, která zakrývala jeho jizvu. Takhle vybaven vyrazil do Zobí ulice č. 4.
Šel oklikou. Jinou cestou, než by jej kdo čekal. Napadlo jej, kouknout se po členovy řádu, který měl dnes na starosti jeho bezpečnost.
Zdálo se mu velice zábavné pozorovat členy, kteří nyní po smrti Brumbála byli pod vedením Meckgonagalové, jak hlídkují u domu č. 4.
Patrně ani nevěděli o jeho přivydělávání. Věděl to téměř s neotřesitelnou jistotou, neboť ho nikdo nesledoval. Mysleli si asi, že běhá a běhá.
Plížil se tedy k domu svého strýce z opačné strany než obvykle. Pomalu a opatrně, co kdyby měl zrovna hlídku Moody? Toho nejde jen tak oblafnout.
Naštěstí měla hlídku bistrozorka Tonksnová, kterou odhalil v úkrytu již z dálky, když se zahákla při nějakém pohybu hábitem o větev a celý si ho roztrhla.
Harry se tiše zasmál a mezi tím co se Tonks snažila vyprostit nepozorovaně vklouzl do domu.
Vynechal pozdní oběd a zavřel se do pokoje. Tam plánoval zítřejší návštěvu Příčné ve svém přestrojení.