8.Kapitola - Rozhodnutí
Rudovlasá dívka seděla smutně na okně Bradavického hradu, povzdechla si, pak se zvedla a zamířila na snídani. Tam se k ní přidal její bratr se svou přítelkyní.
,,Děje se něco Ginny?" Strachoval se už snad po sté o svou sestru Ron.
,,Ne nic Rone, jen přemýšlím." Vrtala se ve své snídani rudovláska dál. Takhle to s ní bylo už tři měsíce co byli ve škole Ron nevěděl co s ní. Byla zamlklá, s nikým se moc nebavila. Chtěl spět svou veselou sestřičku. Že by ji tolik sebralo zmizení Síriuse a Harryho? Už od útoku na Štáb se neukázali. Vždyť se tenkrát od tamtud díky dvou neznámým dostali všichni ve zdraví. Schytali to jen smrtijedi a Snape přece říkal, že Sirius s Harrym u Voldemorta určitě nejsou. Ron tedy doufal, že jsou někde v bezpečí.
,,Nech ji Rone. Trápí se."
,,Ale proč Hermiono? Rád bych ji pomohl."
,,Nevím Rone, ale nech ji." Ginny si jich nevšímala. Byla smutná, že by na ni Harry zapomněl? Slíbil ji přece poslat svého draka se vzkazem. Mýlila se.
Harry na ni nezapomněl, popravdě se teprve teď vzbudil.
,,No konečně, sis dala na čas kamaráde. Už jsem se báli, že se ani neprobereš." Promluvil a díval se na probírajícího se mladíka.
,,Co se stalo Risatero?"
,,Hrál sis na hrdinu a nebýt tebe je Peruť mrtvý." Odpověděl mu Sirius. Mladík se posadil. Bylo mu nevolno. Cítil se slabý, jeho tělo bylo jak vyždímané.
,,Co to se mnou je?" Dlouho si ležel, bude chvíli trvat než se opět dáš do formy. My ti pomůžeme. Přistál na něm Oheň a radostně se o něh otřel hlavou.
,,Jak dlouho jsem byl mimo a co vše se stalo?" Zaptal se zvědavě a pak Isegrimovi sjel pohled na pegase vedle něj.
Úplně se změnil. Hříběčí stříbrné chmýří už zmizelo a nahradila ho jemná srst téměř ročního hříběte. Ovšem stále stříbrné barvy, až na nohy. Ty měly bíle ponožky. Jeho křídla také nebyli scela bílé. Vypadal nádherně.
Peruť k němu přešel a také se o něj radostně otřel. Oheň se z Isegrima vznesl a přistál mu na zádech, společně se pak na něj koukali.
Fajn, asi si myslí, že jsou v kině. Isegrim se otočil na Risatera dožaduje se pár odpovědí.
,,Tak jak dlouho jsem byl mimo?"
,,Přes tři měsíce." Odpověděl s klidem. ,,Cože, tak dlouho? To není možné."
,,Jo jeden měsíc si sebou házel v bolestech a pak nic. Málem jsem si mysleli, že jsi mrtvý. Nebýt toho, že jsi slabě dýchal." Pokrčil rameny Risatero.
Nemáte ani tušení, jak je to namáhavé starat se o nemocného a hříbě. Ukázalo se, že si Oheň dokáže ulovit potravu sám. Velice si oblíbil nějaké ty hlodavce, někdy ale přinesl i rybu. U pegase to bylo horší. Risatero ho sice odstavil asi týden po Harryho zranění, ale i tak. Musel denně na několik hodin s ním jít ve zvířecí podobě ven, aby se proběhl a napásl.
Nedávno si jich ale všiml Hagrid, protože Risatera ve zvířecí podobě znal musel se stáhnou do houští, kde je pozoroval.
,,Ahoj." Pozdravil obr pegase s úctou v hlase.
,,Vítám tě." Odpověděl Peruť.
,,Ty na mě mluvíš? To je pro mě veliká čest. Nikdo téměř neví, že mluvíte." Rozzářil se radostí Hagrit.
,,Mluvíme jen na ty, kdo jsou čistého srdce a to v případě, že se nám zamlouvají. Jsme velice pronásledovaní."
,,To je mi líto, kde máš mámu? Jsi ještě moc malí, aby si byl sám." Zamračil se starostlivě Hagrid, co kdyby se tomu drobečkovi něco stalo.
,,Zemřela." Rozesmutnil se pegas, sice měl Harryho, ale máma mu chyběla.
,,Jak? Kdo si dovolil na něco tak čistého, jako jste vy?"
,,Lovci se přidali k temnému pánu." Rozzlobil se, to si ještě s ním vyřídí. Pomstí se mu, za mámu i Harryho, rozhodl se.
,,To je zlé, už se nedivým, že ubylo jednorožců a jim podobným. Něco s tím musíme udělat." Rozohnil se rozhořčeně Hagrid. Takhle to přece dál nejde, za chvíli by tu s takouvou nezbil žádný čistý tvor a na zemi by zavládl chaos.
,,Neboj my něco vymyslíme."
,,Vy? Já myslel, že byly poslední dva, ty a tvá matka." Divil se obr, který si sedl na pařez, aby byl tomu nádhernému zvířeti blíž. Velice miloval nebezpečná zvířata. Pegasové jimi byli. Když se naštvou, jsou velice nebezpeční, ale když je zaskočí nějaký lovec, nestihnou se naštvat.
,,Ne mám ještě bratra." Pomyslel Peruť na Harryho stále v bezvědomí. Bral ho jako bratra, hlavně když byl ve své podobě pegase. Zatím v ní moc nebyl, ale to se změní.
,,Brzo za tebou přijdeme, abychom společně pomohli dobrým tvorům." Ukončil debatu a rozklusal se k Síriusovi v houští.
,,Doufám jen, že se brzo probudí. Samy to nezvládneme." Sirius smutně přikývl a běžel za Perutěm do jeskyně k chlapci v bezvědomí.
,,Tak co by jste udělali, kdybych se neprobral?" Vytrhl Risatera ze vzpomínek Isegrim.
,,Tak bych byl nucen oznámit Brumbálovi tvou smrt a to by nedopadlo dobře Isegrime, řád v tebe doufá, i když ses propadl do země."
,,Co Voldemort?" Zeptal se se zájmem.
,,Nic moc, pár útoků na mudli, ale nic. Asi něco chystá."
,,Jasně já zapoměl!" Nadával si Isegrim. ,,V minulosti osvobodil přece své smrtijedy z Azkabanu, musíme zjistit, kdy tak udělá zde."
,,Neboj, nějak si poradíme. Teď bys možná měl napsat Ginny, aby náhodou ve smutku něco neprozradila." Škádlil kmotřence Risatero.
,,Ona by něco takového neudělala." Bránil i Isegrim. ,,Máš ale pravdu, napíšu ji. Podáš mi prosím pergamen a brko?" Zeptal se, stále se ještě seděl. Neměl sílu, vždyť byl tři měsíce mimo.
Milá Ginny, omlouvám se ti, že jsem se dlouho neozval,...
Napiš ji něco romantického. Radil drak. Mlč.
...nemohl jsem, ale teď, když jsme našli bezpečné místo, můžu. Ani bys nevěřila, jak se Peruť změnil. Je u vás něco nového? Mám teď přezdívku Isegrim, bude to bezpečnější. Tenhle dopis raději potom spal.
Leť kamaráde. Podal dopis drakovi Isegrim. Drak zmizel a on usnul. Ráno se vzbudil velice znepokojený, na něco si vzpoměl.
Mezitím se ale drak dostal ke Ginny. Ta seděla smutně zase na okně. její učebnice byli všude kolem rozhézené. Nato se vedle ní zatetelil vzduch a na jedné z knižek se objevil Oheň.
Radostně se k němu vrhla a převzala si dopis. Po dočtení se na draka zamračila.
,,To nezní jako omluva za to, že se po třech měsících ozval." Proromluvila na něj. Jaké bylo její překvapení, když se jí v hlavě ozval dráček. Nechtěl to napsat, ale teď se teprve probudil.
,,Jakto?" Nechápala rudovlasá dívka. Byl zraněný.
,,Je v pořádku?" Strachovala se. Neboj teď je. ,,Děkuji, že jsi mi to řek." Usmála se poprvé po dlouhé době na ohnivého draka. Vzala kus pergamenu a načmárala dopis.
Ahoj Isegrime...
,,Kdo to vymyslel?" Přerušila psaní Ginny. Sírius a na oplátku má Risatero. Dívka se opět usmála a psala dál.
Ráno pak šla Ginny na snídani a už to zase byla ta věčně veselá dívka. Harry na ni nezapomněl!
Isegrim však moc veselí nebil. Nejprve nadal Ohni, že to Ginny řekl a pak, když se Risatero vrátil s Perutěm z pastvy do jeskyně pustil se i do něj.
,,Hele mladej, ventiluj si svou náladu na někom jiném jasný?"
,,Promiň, musíme si promluvit." Zalitoval svého chování.
,,Dobře."
,,Víš, budeme to asi muset říct Brumbálovi."
,,A proč?"
,,To všechno, aby ho Snape nazabil. Výš, Brumbál na začátku mého šestáho ročníku měl zraněnou ruku. Celá mu zčernala od toho jak získal prste. Pak to s ním asi šlo z kopce. Říkal mi tenkrát, že ho Snape svým lektvary zachránil, já si myslím, že mu jen prodloužil život a oddálil smrt."
,,Já to nechápu Isegrime."
,,Já si jen myslím, že ten prsten zapříčinil jeho pomalou smrt a když se dověděl, že ho má Drako Malfoy zabít. Nakázal Snapovi aby to udělal za něj až bude čas."
,,Máš nějaké důkazy?"
,,Nic moc, jen, že celý rok pak byl hodně unavený, zabránil my pohyb, když umíral,Snapovo chování na pozemcích a pak to, jak se mi v poslední bitvě snažil něco říct. Dává to smysl ne?"
,,Do určité míry jo, takže ty to chceš Brumbálovi vše říct?"
,,Jo, zachráníme mu tím život a z jeho a Snapovou pomocí se zbavíme lehce všech viteálů třeba i najednou. Také budeme mít větší přehled o Voldemortovích aktivitách, třeba zjistíme i to, kdy má v plánu Azkaban."
,,Dobře, ale nejdřív si zase poslechni co ti povím já jo?" Pak mu Risatero řekl o jejich setkání s Hagridem. Isegrim chvíli přemýšlel a pak promluvil.
,,Dobře, nejprve zajdeme za Brumbálem a vymyslíme nějaký plán. Pak zajdu s Perutěm za Hagridem ve své podobě pegase."
,,Souhlasím kmotřenče, ale teď tě čeká vojna jako řemen, abys byl co nejdřív zase ve formě."