V nouzi poznáš přítele

 Ocitli se na jakési mýtině v prostřed Zapovězeného lesa. Harry měl
zvláštní pocit. Rozhodně byl tento styl dopravy lepší než jakýkoliv jiný.

Mezitím co se Sírius rozkoukával po okolí pohlédl Harry na draka, který
byl stále na jeho rameni. Pohladil ho po hřbetě a promluvil na něj.

,,Děkuji, Já jsem Harry." ,,Já vím  Harry já o tobě vím vše." Ozvalo se mu
v hlavě drakova odpověď. 

,,Odkud?" ,,Částečně od rovnováhy a pak z tvé mysli, jsi zajímavý a dobrý kouzelník. Jsem rád tvým přítelem." 

,,Díky, jakto přítelem?" nechápal. ,,Vylíhl jsem se ti, teď jsem tvůj přítel a
budu ti ve všem pomáhat." 

,,Máš nějaké jméno?" zajímal se Harry. Na tuhle otázku dráček pohodil hlavou a pak jí zavrtěl v zápornou odpověď.  Hmm, pomyslel si mladík, jak ho pojmenuji? 

,,Mám to, budu ti říkat Oheň, líbí?" zeptal se nakonec Harry v duchu draka. ,,Já s tebou souhlasím, je to hezké jméno." 

,,Jakto, že na tebe nemusím mluvit normálně a ty mě slyšíš?" ,,Jsem spojený s tvou myslí, dokážu sice takto mluvit i s jinými lidmi, ale u tebe to bude intenzivnější. Časem si na to zvykneš a budeš schopen se mnou komunikovat pouze myšlenkami." 

Paráda a co soukromý? Pomyslel si zoufale Harry. ,,To teď padá, ale časem budeš i v mé mysli." Ten potěší.

,,Harry?" Ozvalo se za ním Síriusovo volání. 

,,Co se děje?" Došel ke kmotrovi Harry. 

,,Podívej." Harry se koukl směrem, kterým ukazoval Sírius a spatřil uprostřed mýtiny černý strom a pod ním ležet něco bílého.

,,Sakra, co když jdeme pozdě?" 

,,Klid Harry, tohle je dospělý jedinec. To malé nebude daleko." 

,,Byl jsi blíž u něj?" otázal se kmotra rozrušený Harry, možná že se jim nakonec podaří  zachránit tvora světla. 

,,Ne, něco mě k němu nepustilo." zamítavě zakroutil hlavou Tichošlápek. 

,,Jak se, ale k němu dostaneme?"  ,,Musíš k němu jít ve zvířecí podobě Harry." radil bu v hlavě Oheň.  Fajn, tak já to zkusím. Rozhodl se v duchu, soustředil se a
najednou stál na čtyřech. 

Byl sice o něco větší než obvykle, ale moc si toho nevšímal a koukl na Síria. 

Co je? Naznačil mu pohybem hlavy. Ten jen mlčel a zíral na něj dál. Takže se Harry pro odpověď otočil na draka. Čekal co řekne on. Ten se vznesl a posadil se mu na bílý hřbet. 

CO? BÍLÝ? To mám jako halušky? Nechápal. ,,Ne, koukni do zrcadla." 

,,A jak prosím tě?" ,,Běž blíž ke kmotrovi blbe." ,,Fakt dík Ohni, jsi zlatíčko." 

Harry ukončil svůj myšlenkový pochod s drakem a popošel k Tichošlápkovy, ten
nakonec pochopil a vyčaroval mu zrcadlo.  

S Harrym to málem seklo, nebyl už černým vlkem, ale téměř dospělým pegasem. 

,,A co má proměna ve vlka?" ,,Ta ti zůstala, jen máš i jinou přeměnu, teď nemel a jdi za pegasem." Pokáral ho drak, vzlétl a posadil se na rameno Síriusovi. 

Harry pohodil uraženě hlavou, otočil se a zamířil si to k ležícímu pegasovi. Když byl blíž, vůbec se mu nelíbilo co vyděl. Ten pegas krvácel. Šel k němu blíž, až byl
od něj metr daleko a zastavil se. 

,,Vítám tě ochránce posledního." Promluvil na něj pegas. 

,,Proč ochránce?" 

,,Máš na sobě znamení zanechané bytostí světla v nouzi." Odvětil mu opět pegas, podle hlasu to byla ona. 

Harry se koukl na svou nohu a skutečně tetování tam bylo, ale na jeho bílé noze mělo
stříbrnou barvu. Chvíli si své tetování prohlížel a pak se vrátil k ní.


,,Nemůžu ti nějak pomoct?" otázal se s pohledem na její zraněný bok. 

,,Mě už není pomoci, temná strana nás našla, přišly nějak brzo. Postarej se
prosím o mého syna. Musí ještě pár dní pít mléko, ale já mu ho už nedám."

,,Jak?" tázal se už ten den po několikáté Harry a přilehl si k ní na zem, bylo to však trošku zvláštní takhle ležet se složenými kopyty pod sebou. Co se zdálo podivné Harrymu připadalo ještě podivnější Síriusovy, když tak koukal na ty dva vedle sebe. 

Ještě, že si povídal s Ohněm, ten mu právě vypravoval ony detaily, které Harry o své minulosti opomenul zdělit. Harry mezitím ležel u pegase a poslouchal všechny rady jak se starat o malé. 

,,Ale já ti mohu pomoci, nebo ty, vždyť máš schopnost léčit." přerušil ji po chvíli. 

,,Už jsem ti řekla, že to nejde, je to temná rána a na tu nestačíš. Nebudu tě tím moc zatěžovat, ale existují lovci, kteří mají šípy na její moc nestačíme. Dávej si pozor. Nic tě teď nedokáže zabít, ani kledba smrti, ale ten šíp by mohl. Nikdo nesmí vědět, že máš v sobě něco z pegase, mohl by to použít. Navíc teď, když se lovci přidali k
Voldemortovi. Věříš mu?" otázala se ho a pohledem propalovala Síria.

,,Ano, věřím." 

,,Drž se ho tedy, bude ti nápomocen." 

,,Nemůžeš odejít." Zoufal si Harry z jejího hlasu bylo znát, že už má málo sil. 

,,To bude dobré, poradíš si a teď  zavolám svého syna." Po chvíli k nim na vratkých
nožkách pomalu došel stříbrný hřebeček. 

,,Pojď sem synku, tohle je Harry. Je to náš strážce, je člověk, tak se ho neboj, jmenuje se Harry." 

Hřebeček jen kývl, byl už smířený s matčinou smrtí. Popošel blíž a lehl si
k nim. Pak  kobyla zemřela. 

,,Mami!" Vrhlo se k ní mládě a propuklo v pláč i Harry plakal. Jejich slzy padaly na zejm, kde vše rozkvetlo. Pegasí máma skonala obklopená květy. 

Harry se proměnil spět v člověka a objal mládě. S pegaskem v náručí se pokusil vstát. Nešlo to, ten malý byl docela těžký, ale jemu to nevadilo. Po chvíli se mu to i podařilo, přecejen se mu to cvičení vyplatilo. Zamířil tedy k Síriusovi a drakovy, cestou se však malého zeptal. 

,,Máš jméno?" 

,,Ne." 

,,Co třeba Peruť?" 

,,To zní hezky Harry." 

,,Jsem rád, že se ti líbí." Mám ho vymyšlený dlouho a hodí se i na holku. Pomyslel si už v duchu Harry, když došel ke kmotrovi. 

,,To je Peruť, Peruti, tohle je Sírius a to malé červené je Oheň." představoval. 

,,Je hezký Harry. A ta tvá přeměna taky." Pochválil ho kmotr, pak pokračoval.

,,Neřekl jsi my vše kamaráde." obvinil ho. 

,,Jakto?" hrál nevinného Harry, dobře věděl, že mu toho dost  zatajil a nejen o Rovnováze. 

,,Tady ten malý tě prásknul." kývl svou hlavou na draka na svém rameni. 

,,Bonzáku!" osočil se na něj Harry. Oheň ne něj jen vyplázl jazyk a když se Harry chytil Síriuse všechny je přemístil. 

Sírius seděl v obýváku a čekal na svého kmotřence, když ten sešel ze schodů k němu promluvil. 

,,Je vše v  pořádku?" 

,,Jo, neboj, byl dobrý nápad  schovat Peruťe v nějaké horní místnosti, nikdo tam nechodí, navíc u něj zůstane Oheň a ten se ke mě přiteleportuje, kdyby něco. Jo a díky za tu místnost, žes ji proměnil na mýtinu. Cítí se tam teď o hodně lépe." 

,,Nemáš zač a teď ." Vstal Sírius a pohlédl na kmotřence sedícího na pohovce, pak 
k němu přešel a něco mu hodil do klína. 

,,Studuj!" přikázal mu a rychle se přesunul na druhý konec místnosti. Harry zčervenal. Byla to dětská obrázková knížka s názvem...

,,Ty!" Naštval se na smějícího se kmotra Harry a skočil na něj v podobě vlka. Sírius přistál na zádech a Harry na něm.

,,Klid, to byla jenom sranda." smál se mu do tváře kmotr. 

,,VRRR!" Zavrčel výhružně Harry a kousek od jeho hlavy mu cvakl svými obrovskými zuby, pak z něj zeslezl a proměnil se spět. 

,,Za trest běž pro kravské mléko pro Perutě. A žádné kupné a sterilizované, hezky čerstvé jo?" 

,,Proč zrovna já?" zatvářil se Tichošlápek ublíženě a zvedl se.  

,,Za trest a navíc je u mě větší riziko, že mě někdo pozná." 

,,Fajn!" naoko se urazil Sírius a zmizel z domu. Harry se jen zasmál a znovu si sedl na pohovku. Nikdo v domě nebyl. Ron, Hermiona a Ginny byli s řádem na Příčné na nákupech. 

Zbytek řádu měl pohotovost, protože si stále ještě lámaly hlavu nad tím, kdo zničil ty
věštby. 

Harry se tomu musel jen smát, vždyť viníky měli pod nosem. Stačilo pouze se stavit 
na večeři. Jeho pošklebování přerušila jeho jizva. 

Ta ho začala nepředstavitelně bolet. Cítil vztek nepředstavitelný vztek někoho,
kdo už nikdy nezjistí co bylo ve  zničené  věštbě. Někoho, do zuřil a
dával to Harrymu sice nevědomky, ale pořádně pocítit. 

Ano ten vztek měl Lord Voldemort.