4.Kapitola - Útěk
,,To nemůžeme stihnout!" zoufal si černovlasý mladík.
,,Ještě máme docela šanci se jim vyhnout, buď v klidu."
,,Tobě se to lehce řekne Sírius, ale co když nás odříznou a my budeme muset bojovat?" Supěl vedle něj mladík. Společně už hodnou chvíli běželi chodbou.
Snažili se od tamať dostat co nejdřív. Pozdě, zpoza rohu před nimi se vyřítilo 10 bistrozorů. Tím jim odřízli jedinou únikovou cestu. Byli v pasti.
,,Teď si můžeš dělat starosti Harry " Vážně se na svého kmotřence podíval Sírius. Při pohledu na oněch 10 bistrozorů, kteří zůstali stát s napřaženými hůlkami a čekali co udělají.
,,Ty potěšíš, taky jsi nemusel u toho rozbíjení nadělat takový rámus."
,,Vždyť to byla nehoda." Dělal ze sebe kajícího Tichošlápek. Harry se usmál
a pomalu šel se Síriem po boku vstříc problému před nimi.
Šli mlčky a po chvíli došli k bistrozorům, kde zůstaly stát a také čekaly. V čele
skupiny kouzelníků stál Moody a bylo vidět i Tonksovou.
Harry si povzdechl s Moodym to bude těžké, jsme pro něj cizí a tak bude vše brát jako útok. Je moc paranoidní dědula.
,,Kdo jste?" prolomil ticho "dědula."
,,Neznámý." Odvětil pohotově Harry.
,,Co tu děláte? Sundejte si kápě, když s vámi mluvím."
,,Ne!" ozval se pro změnu Sírius. Moody na ty dva cizince podezřívavě
koukal. Moc se mu nezamlouvali.
,,Sundejte si je, vzdejte se a žádné blbosti, jsme v přesile!"
,,To nám nevadí."
,,Nezahrávejte si." Varovně se podíval Moody na toho většího, který zrovna promluvil. Ti podivíni se mu ale vůbec nelíbily. Však je humor přejde, mám ještě jedno eso v rukávu, kterého si nevšimly. Pomyslel si škodolibě vedoucí bistrozor.
Stály tam a koukali na sebe, když v tom přišel jakýsi další bistrozor, od pohledu nováček a hlásil svému šéfovi.
,,Na odboru záhad je rozbitý celý regál s věštbami." Mody se ušklíbl a mám vás, pak se otočil k těm dvoum a promluvil.
,,No?"
Sakra je to čím dál tím víc v háji. Pomyslel si Harry ale nahlas s klidem
řekl.
,,No musím uznat, že to bylo chytré poslat ho, když jsme s vámi
mluvily, aby zjistil co jsme zde prováděli."
Divím se, že na nás ještě nezaútočili pomyslel si Sírius.
,,Vzdejte se a my vás jen vyslechneme." Prolomila ticho Tonks.
,,A když ne?" Zajímal se Harry, také se už začínal divit, že ne ně ještě nezaútočili.
,,Pak vás odzbrojíme, vyslechneme a bez ohledu na to co zjistíme pošleme do Azkabanu." Vyhrožoval Moody. To už začíná být zlý.
,,Ne!" vyřešil jejich dilema Sírius. Teď už na ně ale bistrozoři zaútočili. Trvalo to dlouho. Ti dva se proti bistrozorům drželi fakt skvěle. Byli však zahnaní do kouta a nechtěli jim ublížit.
Jejich dilema však bistrozoři nesdíleli. Harry už nějakou dobu bojoval s
Moodym. Po chvíli si všiml, jak poslední tři omráčili Síriuse dost
bolestivou kletbou. Ten se jen sesunul na zem a zůstal bezvládně ležet.
,,Jsi sám vzdej se!" přikázal mu škodolibě Moody, měl radost, že jeho podřízení vyřídily alespoň jednoho cizince. Pokynem hlavy dal ostatním znamení, aby zatím nezasahovali.
,,Já jsem byl skoro vždy sám a vzdát se? To je proti mému nesvědčení." Zachovával Harry klid, vždyť o kousek dál ležel mezi bistrozory bezvládný Tichošlápek.
,,Jak chceš. Experialmus!"
,,Protego!" vykryl kouzlo Harry.
,,Impedimenta!" zaútočil opět Moody. Harry se však kouzlu vyhl a použil na Moodyho to samé co na Voldemorta s rozdílem poslední kletby tu změnil na něco méně drastického.
Povedlo se, Mody odlétl o kus dál a zůstal omráčený ležet na zemi. Já
dostal Moodyho. Já ho porazil! Radoval se jako malí Harry a už se otáčel, že vyřídí
i ty ostatní, ale nestihl to.
Byli za ním připravení a on byl navíc únavou zpomalen. Takže ho ti zbylí poslali do hajan.
Harry se probudil. Bolela ho strašně hlava, nevěděl kde je. Všude kolem
byla tma.
Zkusil se posadit a světe div se ono to šlo. Sice se mu motala hlava a bylo mu špatně, ale co.
Dostal pořádnou perdu do hlavy, takže se příliš nedivil. Pak ho něco napadlo, zvedl ruku a šáhl si na hlavu. Kápě, měl ji stále na hlavě, takže ji nedokázali sundat. Dobrá práce pochválil se v duchu.
Jeho oči si už zvykli na tmu a tak se podíval po Síriusovi. Ten ležel v rohu místnosti a tiše oddechoval. Měl také na sobě kápi. Harry byl velice šťastný že je jeho kmotr v pořádku, nevěděl co by si počal, kdyby mu něco udělali.
,,Sirie, prober se, vstávej." Doplazil se ke kmotrovi mladík a snažil se ho probudit.
,,Hmm?" spal dál jeho kmotr.
,,Vstávej!!" zařval mu do ucha Harry.
,,No vždyť jo." Byl nevrlý. "Co se děje?" Otázal se.
,,Ty si to nepamatuješ?" divil se ve tmě mladík.
,,Ale jo pamatuji." Roztržitě si prohrábl vlasy pod kápí Tichošlápek. "Jaký máš plán."
,,Co nejdřív se od tuď dostat."
,,Na to bych nepřišel mladej."
,,Hele nech si to jo? Počkej, něco si ověřím." Vstal a přešel ke stěně jejich vězení a začal si ji prohlížet.
,,Tak na co jsi přišel Sherloku?" Smál se mu Tichošlápek, po chvíli kterou jeho kmotřenec strávil osaháváním zdí. Připadalo mu to směšné.
Harry si ho nevšímal a pokračoval dál. K jeho překvapení dokázal vycítit, jaká zde byla užita magie a k čemu slouží. Bylo to zvláštní, všiml si toho hned jak se sem přemístily. Bylo zde spousta magie.
Když se Siriusovy nedostalo odpovědi zkusil to znovu.
,,Tak na co jsi přišel?"
,,No" začal Harry. ,,Nelze se tu přemisťovat, ani jiná podobná kouzla.
Dokonce se nemůžeme ani proměnit ve zvíře Siriusi.
,,To jako fakt?" divil se.
,,Jo, poučili se od tebe." Bavil se mladík.
,,Co kdybychom byli nějací špehové a pláchli jim ve zvířecí podobě? Nikdo nemůže odhalit neregistrovaného zvěromága."
,,Jak to můžeš vědět?"
,,Nebuď zvědavý, prostě to cítím."
,,Co naše hůlky? Nemůžeme se alespoň nějak dostat k nim?"
,,Ale jo jsi génius!"
,,Já?" divil se Harryho kmotr."
,,Jo chvíli počkej."
,,Čekám."
Harry se soustředil a za chvíli měl už svou černou hůlku v dlani.
,,Teď ty Síriusi, přece jsem ti to už vysvětloval." Po chvíli měl už i Sírius ve
své dlani svou Hůlku posetou novými runami a usmíval se.
Po nějaké době to Tichošlápek vzdal, už se snažili dost dlouho přijít na něco jak se
od sud dostat. Ani hůlky jim nepomohly.
,,Máš nějaký plán? Já totiž ne." Povzdechl si a posadil se na zem.
,,Taky mě nic nenapadá, musíme čekat." Čekali a nikdo nepřicházel.
Čekaly a nic se nedělo, seděli na zemi a čekali, stále pořád čekali.
,,JÉÉÉ!" Zařval po chvíli Harry a prudce vstal.
,,Co blbneš?! Málem mě kleplo!" Vyjel na něj vystrašený stojící kmotr, který lapal po dechu, Strašně se lekl a kdo by ne?
,,Promiň to jen, výš mám takový kámen a on teď strašně žhne."
,,Fakt, jaký a kde jsi k němu přišel?" Zvědavě k němu přistoupil bílž.
,,To nevým Siriusi, prostě ho mám."
,,Ukaž." Byl jak malé zvědavé dítě. Harry zalovil v kapse a vytáhl z ní ohnivě zbarvený kámen, který teď pálil.
Pak začal praskat. Jedna prasklina , druhá, až měl nakonec měl Harry v dlani
malého ohnivě zbarveného dráčka.
,,Jé ten je krásný co je zač Síriusi?"
,,To je teleportační drak Harry."
,,CO? Tele ...co?"
,,Te-le-por-tač-ní" Hláskoval mu starší kouzelník a se zájmem si draka prohlížel. Nebyl větší než nějaká čivava.
,,Jsou už pouze považováni za legendu. Kdysi jich bylo na Zemi hodně a
běžně se používali místo sov. Prostě jsou tady a hned jinde. Pak však
zmizely a nikdo nevěděl kam. Postupně je nahradili sovy a oni se staly
legendou."
,,Co ještě umí?" zajímal se Harry.
,,Pokud vím, dokáží jako fénix unést velkou zátěž." Zamyšleně si ho Sirius prohlížel a pokračoval.
,,Mohl by nám pomoct:"
,,To ne, vždyť se teprve vylíhl!" bránil dráčka Harry.
,,Tak se ho zeptej"
,,To jako jde?"
,,Jasně, jak myslíš, že se s nimi kdysi dorozumívali? Prostě se s ním skus v myšlenkách spojit." Povzdechl si Sírius znechucen mladíkovou nevědomostí.
,,Fajn" ponořil se do myšlenek Harry. Pak něco ucítil. Jakési cizí vědomí.
,,Ahoj pozdravil." ,,Ahoj, mohl by jsi nás od tud dostat? Zvládneš to?" ,,Jasně a kam?" ,,Ale vždyť ses teď vylíhl." Namítl Harry. ,,To nevadí neměj strach. ,,Jsi velice inteligentní." Uznale kývl hlavou Harry. ,,Já vím chytni se mě. Jsem rád, že jsem se už vylíhl."
Harry jen kroutil hlavou. Chtěl si z drakem ještě povídat, ale nebyl čas. Museli se
od tud dostat co nejdříve. Bistrozoři už si na ně asi brousily zuby a nepochyboval o tom, že by použili i Veritaserum.
Nic kmotrovi nevysvětlovat, chytil se ho a kývl na draka. Ten se vznesl, posadil se
Harrymu na rameno a všichni tři zmizeli.