3.Kapitola - První přeměna
Nazítří, sotva se probral ze spánku ucítil, jak se jeho postel prohnula. Namáhavě se posadil, nasadil si brýle a mžoural ospale na své dva kamarády.
,,Dobré ráno Harry, jak se máš? Včera jste se Síriusem debatovali dlouho do noci.“
,,Mám se dobře Hermiono. Co jste dělali o prázdninách?“ Jako bych to nevěděl.
,,Ale, uklízeli jsme tu.“ Ozval se Ron.
,,To musela být zábava.“ Politoval je Harry.
,,Ani ne, spíš nuda.“ Usmála se dívka.
SNÍDANĚ! Ozvala se ze zdola paní Weasleyová. Na nic nečekali a rychle sešly ze schodů do kuchyně.
,,Ahoj drahoušku, včera jsem tě neviděla.“ Pozdravila Harryho Ronova matka.
,,Dobré ráno.“ Odpověděl chlapec který zase přežil. Po snídani jim pan Weasley rozdal úkoly.
,,Rone, ty s Hermionou doděláte, co jste začali včera v druhém patře. Pro tebe Harry má Sírius nějakou speciální práci. Máš za ním zajít."
,,Tak zatím Harry, uvidíme se na obědě jo?“
,,Dobře Rone.“ Práce, speciální prýce, hm, beztak mě bude cvičit v té přeměně. Brblal si cestou za Síriusem.
,,Tak Harry, ze všeho nejdřív je nutné soustředit se na vybrané zvíře. Vcítit se do něj. Pak až to uděláš, stačí vyslovit zaklínadlo Tranteman. Máš to?“
,,Ano.“
,,Tak se soustřeď. Nepočítám, že se ti to napoprvé podaří úplně, spíš jen část. Tak se ukaž.“ Pobídl svého kmotřence Sírius. Pozoroval ho, jak se mu soustředěním zkřivila tvář. Pak se zničehonic před ním na místo Harryho objevil obrovský černý vlk. Nestačil se divit, tento vlk byl velice vzácný a nemluvě o jeho schopnostech.
Harry se pilně soustředil. V duchu před sebou viděl vlka. Jeho stavbu a vlastnosti. Pak když byl připraven si v duchu řekl zaklínadlo.
V tom cítil, jak se mu protahuje obličej, zkracují a formují končetiny. Bylo to trochu bolestivé. Najednou to přestalo, byl přeměněn, byl to zvláštní pocit.
Všechny smysli měl několikrát znásobněné. Slyšel i Rona s Hermionou , jak si v druhém patře povídají. Otočil se na Síriuse. Ten na něj jen vyjeveně koukal.
Protáhl se a ze srandy na něj zavrčel. Sirius se lekl. Pak se rozesmál.
,,Teda Harry, vážně si mě překvapil. Je to velice vzácný a magický vlk." Jakmile se dosmál proměnil se na smrtonoši podobného psa a zamířil ke svému kmotřenci.
Pomalu se k němu připlížil, pak na něj skočil, až ho povalil na zem. Vlk si to zamozdřejmě nenechal líbit. Vymanil se se sevření psa. Poodběhl dál a pak na něj skočil. Začali se rvát.
Harry byl sice ve své vlčí podobě většíi, Sírius za to obratnější, protože se už uměl ve své zvířecí podobě pohybovat. Byl to zvláštní pohled na dvě černé zvířata.
Po pořádné rvačce se Sírius se smíchem proměnil zpátky a Harry ho následoval.
,,Proč ti to šlo hned na poprvé? Ještě k tomu si zvládl pohybovat se ve vlčím těle.“ Zeptal se zvědavě kmotr. Jim to trvalo s Janesem a Petrem měsíce a mu jen chvíli. I když Petrovy ještě déle.
,,Asi díky tomu pegasovy. Možná něco jako s těmi patrony.“ Těžce oddechoval chlapec. Byl unavený, první proměna je vyčerpávající a on ještě skotačil.
,,Stejně je to zvláštní, tvor světla a tak.“
,,Je, ale tentokrát ho musíme najít včas. Nesmí zemřít.“
,,Souhlasím. Jak starý byl?“
,,Přibližně tři roky, víc ne.“
,,Takže teď to patrně bude roček.“ Přemýšlel Sírius.
,,Bude těžké ho najít.“ Asi začneme s pátráním v zapovězeném lese. Je to nejpravděpodobnější místo, kde by se kouzelný tvor schoval. Zamyslel se Harry.
,,Tak, a teď jdi pomoct Ronovy a Hermioně, rádi tě uvidí. Trénovat budeme každý den. Za týden je nějaká akce řádu, na které pochopitelně nemohu. Zato s tebou půjdu zničit věštbu.“ Ušklíbl se rošťácky Sírius.
,,Díky Síriusi. Asi bych nezvládl vše sám, nesvěřit se víš?“
,,Vím, tak běž.“ Usmál se kmotr.
,,Ahoj.“ Odpověděl mladík a zamířil k přátelům. Ani se neptal co to ta akce Fénixova řádu je. Nebylo to pro něj podstatné, stejně věděl co se stane.
,,Čau Harry, jdeš nám pomoct?“ Pozdravila ho Hermiona sotva přišel.
,,Co po tobě chtěl Sírius?“
,,Ale, nic moc Hermiono, musel jsem cvičit.“
,,Si děláš srandu ne?“
,,Nedělám Rone, s čím chcete pomoct?“
,,Dobře, musíme to tady vystříkat proti klubenká." Harry dosáhl svého, už se ho nevyptávali na hodiny strávené s kmotrem.
Další dny trávil stále stejně. Dopoledne dováděl ve zvířecí podobě se Síriusem a odpoledne pomáhal Ronovy a Hermioně s úklidem.
Jednou při dovádění ve svých podobách dělali takový rámus, že na ně vlítla paní Weasleyová.
,,Co to tu vyvádíte?“ Našla však pouze dva kouzelníky sedící na gauči. Pokrčila rameny a šla dovařit oběd. Její odchod doprovázel tlumený smích obou výtečníků na gauči.
,,Kdyby tě tak viděla Harry, asi by jí kleplo.“
,,Jo nejspíš. Ještě že jsi stačil uklidit ten svinčík co si tu nadělal.“
,,Já? A kdo shodil tu poličku?“ Hájil se nevině kmotr.
,,Ale ty jsi rozbil vázu.“ Obhajoval se chlapec.
,,Dobře, přiznávám se.“ Rozesmál se Sírius.
Jednoho dne bylo na Grimmauldově náměstí dvanáct nepřirozeně ticho.Kromě trojce a Síriuse tu nikdo nebyl. Řád měl akci, které se účastnili všichni členové.
Harry šel za Síriusem domluvit ,,přátelskou“ návštěvu ministerstva. ,,Dobré ráno kmotřenče.“
,,Ahoj Sírie. Můžeme jít prakticky hned, ale je tu problém. Co s Ronem a Hermionou?“ Odpověděl Harry.
,,Už jsem to vyřešil, teď je 7 00 a já jsem jim dal práci minimálně do oběda. Řekl jsem jim, že mi budeš celé dopoledne pomáhat s jistou věcí.“
,,Skvělí nápad.“ Pochválil Kmotra a zavedl jej do svého pokoje. Tam mu ukázal svůj nový černý hábit. Kouzlem Duplemex vyčaroval přesnou kopii černého hábitu s červenozlatými lemy. Ještě ho pár kouzli upravil na velikost kmotra a s úsměvem mu ho podal.
,,Dobrá práce Harry. Teď nás nikdo nepozná.“
,Díky.“
Oblékli si hábity a vydali se dolů do kuchině kde je Harry neslyšně přemístil na ministerstvo.
,,Možná budou trochu potíže. Hlídku má Moody, ale jindy to nešlo, na ústředí je obyčejně stále mnoho členů.“
,,Já to chápu, ještě štěstí, že máme ty kápě na hábitu očarované proti sejmutí. Nasaď si ji.“
,,OK“ Zvedl palec Sírius a udělal co mu jeho kmotřenec radil. Opatrně zatím nezpozorováni prošli halou a zamířili na odbor záhad. Harrymu se něco nezdálo, ale nevěděl co.
To něco pozorovalo dvě postavy ve zvláštních hábitech plížící se opatrně ke dveřím na odbor záhad. Čekal až za nimi zmizeli a vydal se pro posily.
Nic netušící dvojce se zastavila v kruhové místnosti a Harry si prohlížel dveře. Poznal dvoje. Jedny vedli k oblouku a druhé k věštbám. Ohlédl se na kmotra.
,,Už nedopustím aby se ti něco stalo Síriusi.“ Ten mu povzbudivě stiskl rameno a odpověděl.
,,Jdeme zničit tu věštbu, ať tu nemusíme být dlouho.“ Vzstoupli do místnosti plné regálů s skleněnými koulemi s podivnými matnými světélky uvnitř.
,,Pamatuješ si kde je?“
,,Jo, musíme ale zničit i jiné věštby, jinak by to bylo nápadné. Tudy, pojď.“ Po minutě kličkování mezi regály stanuli před poličkou s Harryho věštbou. Chlapec ji vzal do ruky a …
KŘACH!
,,Hups.“ Ozval se Chlapec s širokým úsměvem a koukl se na své proroctví rozbité na podlaze.
KŘACH!!! Ještě větší rána rozbíjejícího skla se rozlehla místností. Harry jen tak, tak uskočil před padacím regálem na kterém byla jeho věštba.
,,Jejda, to jsem ale nešika.“ Zasmál se Sírius. Chlapec na něj hodil jeden škaredý pohled, ale pak se taky rozesmál.
Najednou oba dva stichli, místností se ozívali kroky velké skupiny kouzelníku.
,,A jsme v háji.“ Zhodnotil situaci Tichošlápek.
,,Sakra, jdeme.“