2.Kapitola - Spiklenci
Dalšího dne po snídani si začaroval neviditelný plášť a černý hábit runamy, jako posledně v budoucnosti. Potom si pomocí bílé magie přičaroval na svůj hábit zlatočervené lemování. Odložil hábit a zalistoval knihou o zvěromágství.
Našel tam článek oznamující, že ze všeho nejdřív musí použít na sebe kouzlo Zvěrotransformatis díky kterému bude mít sen.
V tom snu bude zvířetem, ve které se bude proměňovat. Pak si musí dopodrobna to zvíře nastudovat, jeho srst, stavbu těla, aby se do něj mohl vcítit. Je tu ale problém, tuhle knížku měli určitě i pobertové.
Vůbec zde není jak se nakonec přeměnit ve zvíře. Bude se muset zeptat Síriuse. Harry odložil knihu a vzal do ruky encyklopedii mocných zvířat. Asi udělal trošku prudší pohyb, neboť na zem cosi dopadlo.
Bylo to malé oválné a červené. Kámen od Rovnováhy. Ale co to je? No nic. Pokrčil Harry rameny a strčil si ho do kapsy, rozhodnut mít jej neustále u sebe pro případ, že by zjistil k čemu slouží.
Dál se tomu nezabýval. Vrátil se tedy ke knize, kterou držel v ruce. Zevšeho nejdřív na sebe však seslal kouzlo Zvěrotransformatis, po kterém upadl do spánku.
Zdálo se mu, že běží, běží, ale ne jen tak nějak ale po čtyřech. Za nějakou chvíli doběhl k tůni, koukl se do ni a spatřil ...vlka. Obrovského černého vlka s zelenýma očima.
Harry se s trhnutím probudil. Na nic nečekal a rozevřel knihu, kterou měl stále v ruce. Plánoval si nastudovat zvíře, jenž právě spatřil. To o čem se mu zdálo nebyl jen tak obyčejný vlk, ale vlk s velice silnou magií. Kouzelný černý vlk.
Větší nežli irský vlkodaf (největší pes na světě). Jeho moc byla neproskoumána, jelikož ho nikdo pořádně neviděl.Vědělo se pouze, že má ohromnou sílu, drápy a zuby tak silné, že je ani diamant nepoškodí.
Pozorně si prohlížel obrázek vlka v knize. Snažil se zapamatovat si každý sebemenší detail. Chtěl se až mu Sírius poradí s první přeměnou co nejdřív přeměnit.
Když už nebylo nic, co by o tomto magickém černém vlkovi nevěděl, odložil knihu a s kouzlem pamatování se pustil do učení z ostatních knih. Byl akorát tak večer, když přerušil své studium.
Šel si zaběhat do kvikálkovského parku. Párkrát ho oběhl a zamířil spět. Po návratu ulehl do postele. Spal, jako když ho do vody hodí.
Ráno po velice skromné snídani skládající se z okoralého chleba a kousku slaniny. Durskleyovi na mě patrně šetří, no co je jim to k ničemu. Dudley si to vybere spět. Jsem přece kouzelník, tak nemusím mýt strach. Pak se opět učil.
V učení a večerním běhání pokračoval ještě několik dní, až mu jednou v noci přilétla sova od Rona.
Ron.
Sem zvědavý, kdo z řádu to bude. Pomyslel si a přešel k Hedvičině kleci, podal ji dopis s odpovědí pro Rona. Jemně bílou sovu pohladil po peří a vypustil do noci, aby splnila svůj úkol.
Jakmile Hedvika zmizela z dohledu, vzal si na sebe mikinu, protože bylo na červenec obzvlášť chladno. Šel běhat. Příštího dne odpoledne, když nedočkavě přecházel pokojem , ozval se celým domem zvonek.
,,Já tam jdu!" zařval Harry a rychle seběhl ze schodů. Bral je ve spěchu po dvou, ba i po třech. Poslední čtyři lehce seskočil. Přihnal se ke dveřím a prudce je otevřel.
Za nimi stála překvapená skupinka kouzelníků. Remus, Tonksová, Mody s velkým poskakujícím psem za zády.
,,Ahoj Harry. Jsi sbalený?" Vzpamatoval se jako první Lupin.
,,Ano, hned to donesu." Na nic nečekal a vyběhl po schoden do svého pokoje. Popadl již sbalený školní kufr. Hedvičinu klec, do které se ještě nevrátila od Rona a odnesl to dolů.
Tam se rychle rozloučil s Dursleyovími a vyšel ven za členy řádu. Než však stačil udělat cokoliv jiného skočil na něj ten obrovský černý pes a s vrtícím ocasem jej povalil na záda. Pak ho to medvědí zvíře začalo s láskou olizovat.
,,Dolů Čmuchale!" rozkázal oslintaný mladík. Když tak zaražený pes učinil obejmul ho se slovy.
,,Taky jsi mi scházel." černá obluda radostně zavrtěla ohonem na spokojeně si při tom poštěkávala. Doufám že to má schválené od ředitele, nerad bych, aby měl nějaké potíže.Pomyslel si.
Tonksová mu vzala kufr a Remus s Kinsleym si ho vzali mezi sebe. Mody s poskakujícím Siriem uzavírali skupinku. Přemístili se do postraní uličky, pak zamířili k místu mezi domem 11 a 13.
,,Máš to Remusi?" otázal se bývalí bistrozor vlkodlaka.
,,Jistě, tady Harry, přečti si to a mysli na to co si přečteš." podal Lupin Harrymu kartičku s adresou.
,,Díky." prohlédl si kartičku Harry. Jasně že věděl co na ni stojí. Byla to adresa jeho, tedy tady Siriova domu. Vevnitř se hned přivítal s Ronem a Hermionou.
,,ahoj Harry" objala ho hned ve dveřích Herm.
,,Čau" pozdravil ho Ron zpoza kamarádky.
,,Ahojte vy dva, sem rád že vás vidím."
,,Harry vítej v ústředí Fénixova řádu." mile se na něj usmála Tonks.
,,A co je to ten Fénixův řád?" dělal hloupého, jasně že to věděl. Ale byl zvědaví co vše mu řeknou.
,,Na to ti odpoví Sírius. I na případné jiné otázky, šel zatím do obýváku, chce s tebou mluvit."
Paráda, rovnou mu vše povím. S trochou štěstí začneme s přeměnou zítra. Tentokrát nakopu toho hadího ksichta o hodně dřív. Nebude to sice lehké, ale už jednou se to podařilo, i když teď budou jiné podmínky. V obýváku našel Síriuse sedět na pohovce, přešel tedy k němu.
Pak namířil svou černou hůlkou na dveře a kouzlem Colloportus! je uzamkl. Silencio! je zabespečil od odposlouchávání a otočil se k příliš šokovanému kmotrovi.
,,Ses zbláznil nebo co? Co si proboha o sobě myslíš?"
,,To je v pohodě Siriusi, něco ti teď chci říct, ale nikdo to tom nesmí vědět."
,,Tak se předveď, hořím zvědavostí." uklidnil se starší kouzelník.
,,Víš, není to tak lehké, začnu tedy od začátku, ale asi mi nebudeš schopen věřit."
,,Můžeš to zkusit." vlídně se na něj podíval Sirius.
,,Dobře, ale nepřerušuj mě ano? Vím o věštbě, vím i plno jiných věcí, proč umřeli rodiče, proč se stanou věci, které se ještě nestali, co znamená a je Fénixův řád. Překvapen?" otázal se škodolibě Tichošlápka.
,,Ano pokračuj, jsem dychtivý dovědět se víc, hlavně, jak to vše můžeš vědět. "
,,Jsem z budoucnosti." vypálil.
,,E, co? Jak? Vždyť to není možné a co potíže, které tím pro budoucnost nastanou?" Sírius byl ohromen to přece nemůže být pravda, to nejde.
,,Víš Síriusi, žádná budoucnost není."
,,Cože?! Víš co? Raději mi to řekni od začátku." Kdyby si na svém kmotřenci nevšiml několika divných věcí patrně by ho považoval za nějakého pomatence. Hlavně to jeho vystupování bylo tak jiné jak si z posledně pamatoval, nikdo se přece za pár týdnů tak radikálně nezmění.
,,Dobře, takže po turnaji tří kouzelníků jsem byl u příbuzných. Asi v polovině prázdnin mě a mého bratrance napadli dva mozkomorové. Málem mě vyloučili za to, že jsem je zahnal patronusem. Musel jsem jít na disciplinární řízení, kde se mě snažil ministr ještě více zesměšnit. Dopadlo to dobře a já se mohl vrátit do školy. Místo učitele Obrany však ministr dosadil profesorku Umbridgovou, která nás absolutně nic užitečného neučila. Mohli jsme pouze číst a číst. Ministr se obával, že si z nás postaví Brumbál armádu, díky které ho sesadí."
,,Idiot." komentoval to Sirius. Harry kývl na souhlas a pokračoval.
,,My jsme se sbouřili a pod mím vedením založili Brumbálovu armádu, kde jsme se tajně učili kouzlit."
,,To byl dobrý nápad vážně."
,,Já vím, to vymislela Hermiona. Po nějaké době na to však přišla a Brumbál musel odejít. Vzal to totiž vše na sebe víš? Novým ředitelem se tedy stala Umbridgová. Ale neboj mi jsme jí to neulehčili." Harry se uchichtl při vzpomínce na to co vše dvojčata vyváděla.
Pak však pokračoval, dál už však toho moc k smíchu nebylo. Trvalo ještě velice dlouho, než mu vše dovypravoval, když skončil smutně se na něj koukl a čekal.
Jeho kmotr byl však zamlklý. Musel si vše projít hlavou. Když byl hotov koukl na Harryho a čekal. Ten to nevydržel a začal rozhovor první.
,,Co ty na to? Pomůžeš mi s tím zvěromágstvím?"
,,To vížejo, jsme rád, že jsi se dostal do minulosti a nejen kvůli mě. Víš kolik můžeme zachránit lidí?"
,,Vím proto jsem tady."
,,Vím že to víš." povzdechl si Sirius.
,,Neboj, už nikdy nezůstaneš sám. Budu s tebou. Co Ron a Harmiona?"
,,Nebudu je do toho zatahovat. Budou na mě sice naštvaní, ale teď toho strašně málo umí a učením bychom ztratili čas, hlavně když musíme co nejdřív zlikvidovat věštbu. Také moc lidí poutá pozornost a otázky, které by mohli být nebezpečné."
,,Dobře, jak chceš, ale já jdu s tebou."
,,To je samozřejmé, jsi dospělí. Navíc budu rád."
,,Kdy tedy začneme s tou přeměnou? Jaké máš vůbec vybrané zvíře, nebo nevíš jak?"
,,Neboj zvíře už mám, ale neřeknu co to je to je překvápko. Mohli bychom začít zítra ne?"
,,Fajn, klidně začneme zítra." ukončil dnešní noc Sirius. Bylo už velice pozdě.