10.Kapitola - U Brumbála a cesta za jednorožci
,,Harry James Potter." Naskytl se mu pohled pro bohy, šokovaný Snape a
Brumbál.
Ten se vzpamatoval jako první, vstal a prudce objal Harryho. Snape zato
stále přihlouple koukal , čemuž se Sírus hlasitě zasmál.
,,Harry, jsem rád, že jsi v pořádku."
,,Nebojte, jsem v pohodě."
,,To rád slyším a tvůj doprovod bude jistě Sírius že?" Hodnotil staršího kouzelníka pohledem Brumbál.
,,Jistě." Vstal i Risatero a sundal si kápi. Brumbál k němu také přešel a podal mu
ruku. Sírius ji stiskl a ignoroval znechucený pohled Severuse Snape.
,,Teď byste nám mohli vše říct ne?"
,,Samozřejmě, vynasnažíme se přitakal Sirius. Harry, mohl bys začít s vyprávěním?" Vybídl kmotřence Risatero a pohodlně se opět usadil v křesle. Isegrim tedy začal.
Vyprávěl jim vše s čím se hned na začátku svěřil kmotrovy. Když skončil, nevšímal si
zaraženého tichy, které po jeho řeči nastalo a pokračoval dál.
,,Našim hlavním úkolem je zabránit Voldemortovi vystoupit před mudly."
,,On se ukázal mudlům?" přerušil ho udivený Snape.
,,Ano." Nenechal se vyvést z rovnováhy Harry. ,,Před poslední bitvou, kde jsem zabil Voldemorta, zničil celou jednu mudlovskou ulici. Asi si byl jistý svým vítězstvím a chtěl aby se ho mudlové bály. Což se mu povedlo." Isegrím se frustrovaně pousmál.
,,Bály se ho tak moc, že zničili celou Anglii než by se kouzla podle nich pocházející pouze z Britských ostrovů, rozšířila dál po světě. Naneštěstí jejich ničivá bomba dopadla na Ministerstvo, konkrétně do odboru Záhad."
,,Já vždy říkal, že v mudlech něco je, nedá se jim upřít skvělá muška." Neodpustil si prolomit hrobové ticho ředitelny nejapnou poznámku Risatero. Profesor lektvarů jen na pobertu znechuceně koukl a upřel pohled na Isegríma.
,,No, řekněme, že místo Anglie to zničilo celý svět. Jen já jsem přežil a to jen
díky tomu, že jsem v té době byl u tvora světla, který umíral a před svou smrtí něco
ze sebe na mě přenesl a díky tomu jsem tady." Na chvíli přerušil svůj monolog
a stočil pohled na ředitelova fénixe Fewkese. Chvíli se upřeně dívali do očí a on
s lehčím srdcem pokračoval.
,,To je tedy náš druhý úkol, chránit tvora světla. Pegase, to zařídíme mi se Síriusem."
,,Co lovci, kteří od pradávna zabíjejí pegase a jim podobné Harry?" Zeptal se
Brumbál s jiskřičkou v pomněnkových očích.
,,Toho si vezmu osobně na starost já, mám s ním nevyřízené účty." Bezděky si Harry promnul nedávno zraněnou ruku v místě, kde jej zasáhl šíp.
,,Dalším úkolem je zničit viteály, víte profesore, co to je viďte." Otázal se.
,,Ano vím, jen kolik jich asi má?" Povzdechl si Albus, jasně že o nich věděl, jen nikdy nezjistil, kolik jich je. To si skryl Křiklan ve svých vzpomínkách.
,,Jen sedm, tedy už jsou zničeni dva, takže pět." Odpověděl mu Isegrím. Ještě nedávno, když byl Sírius na jedné ze svých toulek přinesl s sebou zpět medailon. Ten pak s Harryho instrukcemi v lese zničil.
,,To je dobré, kde že jsou?" Ožil Snape.
,,To má zatím čas." Odbil ho Sírius.
,,Teď musíme vědět co nejvíc informací o postupu Voldemorta a zbavit se lovců, pak jelikož nás je dost můžeme viteály zničit klidně i během jednoho dne. " Přidal si i Harry.
,,Dobrá, ještě něco?" S obavami čekal ředitel co se ještě stalo v budoucnosti dál.
,,Ano, poslední věc je zabránit smrti největšího kouzelníka této doby."
,,Cože, kdo by mohl zabít Brumbála?" Zvedl se rozhořčený Snape. Zatím se
stále ovládal a nic na něm nebylo znát, až teď.
,,Ty!" Obvinil ho Sírius.
,,Co?" Nechápavě se profesor koukl na Harryho, jako by to mohl vyvrátit.
,,Ano." Přisvědčil Isegrím.
,,To není možné, dobrovolně bych to nikdy neudělal." Rozčiloval se Snape, bylo hrozně, ale stále si ještě snažil udržet svou pověstnou ledovou masku.
,,Taky jste neměl na vybranou profesore." Ujistil ho Harry. ,,Dlouho jsem si s tím lámal hlavu, přemýšlel jsem nad motivem. Co vás k
tomu vedlo? Uvažoval jsem, proč by jste zbavil života člověka, který za vámi jako
jediný po první válce stál?" Podíval se Harry na Brumbála.
,,Leda by vás k tomu přinutil. Jak, víte profesore, ředitel šel za jedním viteálem a
vrátil se smrtelně zraněn. Dlouho jste ho udržoval lektvary při životě
když se dověděl o úkolu Draca Malfoye ho zabít. Neměl na vybranou, chtěl mu dát
druhou šanci. Navíc tu byl Neporušitelný slib, který jste dal Narcise, že
se o Draca postaráte a když tak za něj úkol vykonáte. Sice jste nevěděl
obsah úkolu, ale stalo se." Dokončil Harry.
Pak se všichni rozešli s ujištěním, že kdyby nastala nějaká zvláštní okolnost pošlou si buď Foxe, nebo Ohně. Když Harry scházel se Síriem ředitelovi schody, popadl svého kmotra za ruku a zastavil ho.
,,Počkej, jen pozdravím Ginny. Mezitím tě Oheň vezme domů."
,,Dobře." Kývl souhlasně Sírius.
,,Vyřiť prosím Peruťovi, že ten zítřek platí, domluvil jsem si s ním zítra cestu za Hagridem." Povykoval Isegrím na kmotra mezitím co běžel chodbou. Ani si nevšiml toho, jak jeho kmotr společně s drakem mizí. Byl čas večeře a tak se před vchodem do Nebelvírské společenské místnosti schoval do stínu a čekal.
Po chvíli spatřil Ginny v kruhu jeho přátel Rona a Hermiony. Rychle ji poslal
připravený kousek pergamenu a zmizel.
Nic netušící dívka šla dál. Až teprve ve společenské místnosti našla onen pergamen. Rozevřela ho a četla.
deset minut.
Ginny se rozzářila a v potřebný čas se vytratila za Harrym do KNP. Tam si povídali
až do rána, kdy musel Harry za Perutěm.
,,Ahoj Harry, vyrazíme?" Tázal se zvědavý pegas. Už se nemohl Isegríma dočkat.
,,Jistě." Přitakal mladý kouzelník, proměnil se v již dospělého tvora světla a po Teruťově boku vyrazil do lesa. Společně klusali Zapovězeným lesem k Hagrydově hájence.
Nevšimli si však černého psa, který je pronásledoval, přestože na ně měl čekat v
jeskyni.
,,Čeká nás Hagrid?" Zajímalo se starší zvíře.
,,Ne, ale nemělo by to vadit." Po chvíli dorazili na místo, Peruť jednou nohou kopl do dveří hájenky a čekal. Černý pes je pozoroval z houští, proč by měl být pozadu?
,,Jé to jsi ty?" Rozzářil se obr vycházející z hájenky. ,,Tohle je asi tvůj bratr že? Páni, ty jsi už dospělý viď?" Obrátil svou pozornost Hagrid na nedaleko stojícího Harryho.
,,Jsme tu kvůli jednorožcům." Zdělil mu Peruť.
,,Však bylo na čase, pár jich ubylo a ten zbytek se schovává v lese. Vyčítavě se na pegase podíval obr.
,,To je má vina, byl jsem raněn lovcem a nechtěl jsem ohrozit ,,svého bratra."" Zastal se ho Harry. Sahal Hagridovi po pas, takže se k němu musel ohnout.
,,Fajn, zavedu vás k jejich skrýši, je tam i plno jiných kouzelných tvorů. Zatím tam je bezpečno, ale netuším na jak dlouho."
,,My s Perutěm zvládneme vytvořit s přispěním naši moci bezpečné místo po dobu, buď než oba zemřeme, nebo než zemře temný pán." Vysvětlil Hagridovy Isegrím, nemohl jej nazvat Voldemortem, Hagridovy by to mohlo přijít podezřelé. Jménem mu říkal pouze on nebo Brumbál.
,,Škoda, že tu není Harry, jistě by tu válku ukončil, když si poradil s turnajem Tří
kouzelníků." Povzdechl si velikán, vzal svou kuši a pískl na Tesáka. Ten vylétl ven a radostně si to namířil k pegasům.
,,Tesáku ne! KE MĚ!" Vylekal se Hagrid, co kdyby jim ublížil. Takhle se nikdy nechoval k cizím zvířatům. Tesák si ho však nevšímal.
Zastavil se před dospělým pegasem a s vrtícím ohonem jej očichával. Ten k němu sklonil hlavu a hubou se jej dotkl. Hagrid jen zakroutil hlavou.
,,Tak pojďte bando. Vybídl je a už je vedl do lesa. Šli dlouhou chvíli temným lesem. Občas museli i přeskočit padlý strom, který Hagrid pouze překročil. Po hodné chvíli dorazily na mýtinu, kde strnuli hrůzou.
Na jedné straně kdysi bezpečného místa se krčilo třicet jednorožců se zlatými hříbaty. Byli bezbranní v boji, jejich hlavní silou bylo léčení, uzdravování lesa, rovnováha a přinášení míru.
Před nimi v bojové pozici seřadilo 15 gryfů s hypogrify po boku. Tu se Isegrímovi na zádech objevil Oheň, čímž probral ze strnulosti Hágrida, který teď zářil jako vánoční stromeček a obdivně na draka zhlížel.
Co tu děláš? Vypálil Isegrím.
Jdu ti na pomoc, navíc jsem se sám nudil. Tichošlápek je tu schovaný za vámi v houští.
,,Taky musíš vše prozradit, že Ohni?" Smál se na draka Risatero, který se postavil pegasům po boku.
,,Vy jste kdo?" Pozoroval z houští opět scénu před sebou Hagrid.
,,Kouzelníci, Isegríme? V této situaci budeš potřebnější v normální podobě." Jakoby nic podotkl Risatero také sledující situaci ve předu.
,,Co podnikneme? Otázal se již v lidské podobě Isegríma Risatero. Hagrid se jen nestačil divit. Co se to dnes všechno děje?
,,Vlítneme na ně." Odpověděli sborově všichni přítomní.
,,Lovce ale necháte mě, mám s ním jisté účty." Zamířil mladý kouzelník k nepřátelům před sebou. Ostatní šli za ním, teď strnula armáda před nimi překvapením.
Byl to zvláštní pohled na dva jim už známé kouzelníky s pegasem, poloobrem
po boku a čímsi ohnivým ve vzduchu. Oheň totiž vzplál.
,,Vedete mi práci?" Smál se jim lovec.
,,NE, tvou smrt!" Postavil se před něj Harry a kouzlem ,,Spada" si vykouzlil kouzelný meč. Lovec se jen pohrdavě ušklíbl.
,,Myslíš si, že mě s tímhle porazíš?"
,,Ano." Usmál se Isegrím a pohledem zkontroloval své přátele připravené ke boji.
,,Pleteš se, brzy poznáš na vlastní kůži svůj omyl, až okusíš špičku mého meče." Prskl lovec a tasil meč. Isegrím byl však klidný.
,,Ukaž se ty vejtaho." Na to se na něj Temný lovec vrhl. Isegrím jeho výpad vykryl a sám na něj zaútočil. Lovec jeho ránu odklonil a pokusil se ho seknout do ramene. Nepodařilo se mu to však a Isegrím bleskově napadl protivníka.
Také se mu výpad nepodařil a lovec mu uštědřil hluboký škrábanec na boku. Harry sykl bolestí, naštěstí nebyl jeho meč otrávený. Vzmužil se a opět zaútočil. Ostatní mezitím začali také bojovat.
Hagrid svou kuší, Sírius svými kouzli, Peruť omračoval smrtijedy svými kopyty a Oheň poletoval kolem a chrlil spalující oheň. Přidali se k nim také i gryfové a hypogrifové.
Společnými silami postupně vyhrávali. Mezitím Isegrím utržil pár dalších škrábanců. Jen díky tréningu se mu dařilo bránit se, už vůbec neútočil, neměl dost sil. Začínal
si zoufat, když se mu podařilo využít nepatrné lovcovi nepozornosti a zasadit mu smrtelnou ránu.
Vyčerpaně klesl na kolena a oddechoval. Zbylí smrtijedi ještě zesílili svůj boj, že se jednomu z nich podařilo zasáhnout vodním kouzlem Ohně. Ten se doutnaje zřítil na zem, kde zůstal vyčerpán ležet.
Peruť, který zrovna výkopem zadních poslal jednoho smrtijeda do říše snů to viděl
a naštval se. Vzpomněl si na smrt své matky a zranění Harryho. Začal tmavnout až skoro do černa, oči mu žhnuly a nad jeho hlavou se vytvořily temné bouřkové mraky
s blesky. Pak se vzepjal, mocně zaržál a uvolnil na svůj věk velké množství energie, která smetla zbylé smrtijedy.
Boj skončil. Starostlivý Sírius si přiklekl k Harrymu a začal jej prohlížet. Ten však
už měl všechna zranění vyléčena. Konečně se projevila jeho léčivá schopnost, která byla k jedu z černého šípu neúčinná.
,,Měl by ses vidět, docela ti to šlo." Povzbudivě se na kmotřence koukl Sírius.
,,Málem to ale nestačilo, co Peruť a Oheň, jsou v pořádku?"
,,Neboj, náš dráček bude sice ještě pár dnů doutnat ale jinak je v pohodě. Peruť je zas jak rybička, chtěl bych vidět co dovede naštvaný dospělý pegas."
,,To já taky Síriusi." Harry vstal a zamířil k hříběti. U něj se proměnil a společně zabezpečili kousek lesa za mýtinu, kde budou jednorožci, grifové a hypogrifové
v bezpeční.
Poté co s tím skončili a rozloučili se s Hagridem chtěli společně vyrazit, ale něco je vyrušilo.
Objevil se tam Fox. Harryho popadlo neblahé tušení, převzal si cedulku z fénixovy nohy a skutečně.
Voldemort zaútočil na Azkaban.