1.Kapitola - Zmatek
"...o tom už nikdy nemluv," zavrčel vztekle.
"Rozumíš co říkám?"
"Ukazuj tou věcí někam jinam!"
"Ptal jsem se, jestli rozumíš co říkám."
"Ukazuj tou věcí někam jinam!"
,,Rozumíš mi?"
"Dej tu věc pryč!" ...
... "Budeš už konečně zticha?" zasyčel Harry. "Snažím se poslou ..."
V tu chvíli také zmlkl. Uslyšel právě to, čeho se nejvíc bál.
V uličce bylo kromě nich dvou ještě něco jiného, něco co o sobě dávalo vědět pomalým chroptivým a přerývaným dechem.
Jak tak Harry stál a třásl se v mrazivém vzduchu zalila ho vlna hrůzného děsu.
"N-nech toho! Přestaň s tím, nebo tě p-praštím! Přísahám, že tě praštím."
"Buď zticha, Dud ..." PRÁSK! Ze strany zasáhla Harryho do hlavy rána pěstí tak prudká, že se mu nohy odlepili od země. Před očima se mu rozprskl voj malých bílých světélek. ...
... Dopadl tvrdě na zem. ...
Harry se probral, vůbec neměl ponětí co se děje a kde je. Ležel na zemi, všude byl nepříjemný chlad. Vše bylo tak zmatené. Posadil se a tu se mu vrátili veškeré vzpomínky.
Útok mozkomorů, disciplinární řízení, Umbridgeová, Voldemort na ministerstvu, smrt Síriuse, návštěva Brumbála v Zobí, viteály, jeskyně, astronomická věž, učení, viteály, útok na Bradavice, Smrt Voldemorta, pegas, Dobro, Rovnováha, Ďábel.
Harrymu chvíli trvalo, než vstřebal všechny informace, pak se rozhlédl v
naději, že zjistí, kam jej poslali.
To ne! Sem ne! Ne v této době!
Zhrozil se, v dáli ležel jeho bratranec a u něj se vznášel mozkomor. Pak
to ucítil, chlad, strašlivý chlad. Bleskurychle se otočil.
Kousek od něj se vznášel další mozkomor. Jasně, tenkrát byli přece dva. Dál nepřemýšlel. Prudce se otočil, vytáhl svou černou hůlku, kterou měl naštěstí s sebou.
Pozvedl ji a jistým hlasem pronesl.
,,Expecto patronum." K jeho nesmírnému překvapení z hůlky nevylétl jen jeden, ale hned dva patroni.
Obrovitýzářivý dvanácterák, který hned nabral mozkomora před sebou na parohy.
Druhý byl neméně nádherný pegas, jenž roztáhl svá stříbrná křídla a zahnal i druhého mozkomora.
Chlad zmizel. Harry přešel ke svému bratranci a snažil se jej zvednout. Byl však příliš těžký. Musím zase začít trénovat. Bude to sice dřina, ale je to nutné. Šel dál stále podpíraje svého bratrance, až narazil na paní Figgovou, která si jich však nevšímala.
Jasně před lety mi to trvalo dlouho vyřídit mozkomory, takže teď nikdo nic neví. Díky Mundungusi, že mě nehlídáš. Smál se tiše mladík. Nakonec
Harry dovlekl svého bratrance k domu, kde ho nešetrně pustil na zem. Sedl si k němu a podal mu kus právě vyčarované čokolády. Tělnatý chlapec se na ni hned vrhl. Když byl v pořádku, Harry na něj promluvil.
,,Poslyš, Dudley, jestli o tomhle někomu cekneš, zavolám ty příšery zpátky jasný?"
,,Jasný." Hned přitakal vystrašený Dudley. Pak vstal zazvonil na dveře. Otevřela mu teta Petunie. Harry tiše proklouzl kolem nich a zamířil do svého pokoje, cestou si všiml svého obrazu v zrcadle. Vypadal jinak, mladší. Prostě typický patnáctiletý
mladík.
,,Vše je tak jiné." Povzdechl si a vlezl si do své postele. Přitom ani nepostřehl Hedviku, která se právě vrátila z lovu s myší v zobáku.
Ráno nešel Harry na snídani, stejně si ho Dursleyovi nevšímali. Patrně byli rádi, že je neotravuje věčným píděním se o čerstvých správách. Ani mu to nevadilo, měl v plánu prozkoušet co vše teď dovede.
Byl pegasovi velice vděčný, nebýt toho štítu, hmm, asi by tu nebil. Co on, nikdo ani
bakterie.
Tak strávil celý den, zkoumáním svých schopností. Téměř vše bylo při starém, stále uměl to co se tak pilně naučil. Akorát díky pegasovy ho žádná kouzla nedokázala unavit. Ani ta z vysoké bílé magie, která by jej jinak vyčerpala.
Večer si sedl na postel a pustil se do plánování. Takže, zajdu si na Příčnou pro hábit a nějaké knihy, jinak se unudím k smrti. Jo a zítra začnu s běháním. Pak se zarazil. Raději budu běhat po večerech, kdo ví jak na tom je s hlídkováním řád. Vstal tedy a šel si zaběhat.
Když se vrátil a úspěšně se při tom vyhl Kingsleymu, udělal si pár cviků, osprchoval se a naprosto vyčerpán zalehl do postele.
Když ráno vstal bylo už slunce vysoko. Vydal se ven, prošel kolem hlídkující Tonksové. Ta právě zakopla o jakýsi kořen stromu, pod nímž zrovna stála.
Harry šel co nejdál od Zobí. Rozhlédl se na všechny strany a v naprostá tichosti se přemístil. Objevil se před cihlovou zdí, která vedla na Příčnou. Další dar od pegase, Neslyšné přemístění.
Harry párkrát poklepal na cihly a vešel na příčnou. Ze všeho nejdřív zašel k madam Mikálkové. Vešel dovnitř a na otázku prodavačky.
,,Co si přejete?"
,,Černý hábit. Pokud možno, ať je ta látka trochu odolnější." Odpověděl.
,,Jeden takový tady mám." Odpověděla ochotně prodavačka. Čeho by se bála, vždyť tady zatím nevěří v jeho návrat.
Převzal od ní hotoví hábit, zaplatil a s hábitem pod paží zamířil do knihkupectví. Lemování a runy si později vyčaruje sám.
Chtěl si koupit pár knih, aby se nenudil, než si pro něj Řád přijde. Také měl v úmyslu si znovu koupit knihu o mocných zvířatech. Sice si ji již dříve přečetl, ale bez kouzla pamatování.
Pamatoval si jen něco o pegasech. Doufal, že mu kniha pomůže při vybírání zvířete na přeměnu. Zvěromágství by mu hodně pomohlo při hledání pegase a jeho případné ochrany.
Procházel mezi regály a prohlížel si různé tituly. Hledal něco co ještě nečetl. Nakonec z obchodu odcházel s knihou o mocných zvířatech, Nejvyšší bíle magii, Nejmocnější runy a zvěromágství.
Cestou k Děravému kotli si koupil Denní věštec. Prošel kotlem a v jedné zapadlé londýnské uličce se přemístil.
Objevil se v parku, těsně za zády člena řádu. Ani nedutal a rychle zamířil do svého pokoje. Tam vyložil svůj nákup, sedl si na postel a otevřel věštec.
Byla to hrůza, nedalo se to číst. Byli tam samé urážky a nesmyslné domněnky o něm a Brumbálovi.
Už vím co tím Hermiona myslela. Fakt se do mě dost navážejí. Odložil znechuceně noviny a šel spát.